Stranická média: zlo, nebo dobro? (David Klíma)

Když si dnes v trafice koupíme tištěné noviny, na titulní straně se (až na naprosté výjimky) dočteme, že jde o nezávislé médium. Předpokládám, že tím chtějí vydavatelé, redakce a tvůrci čtenářům sdělit, že se nejedná o stranický tisk - tedy o noviny vydávané konkrétní politickou stranou či jí poplatné. Je to tak ale správné? Má to tak opravdu být? Nepročistil by návrat stranických novin atmosféru i celkovou situaci na mediálním trhu? Proč o tom vlastně takto přemýšlím?

Lze vzpomenout, že dříve stranické noviny zcela běžně existovaly, a to ke spokojenosti čtenářů, tvůrců i vydavatelů. Není mým cílem vyjmenovávat jednotlivé tituly ani vysvětlovat, kdo jaké noviny vydával a komu byly obsahem poplatné. Rád bych tuto úvahu ponechal v obecné rovině, bez podobných detailů.

Upřímně: v čem byly stranické noviny tak špatné a v čem jsou nynější nezávislé noviny tak dobré? A co když dnešní periodika vůbec nezávislá nejsou? Respektive - na čem mají být (a tedy snad i jsou) nezávislá?

Co bylo špatného na tom, když sociální demokracie vydávala noviny, které ji podporovaly? Co bylo špatného na tom, když křesťanští demokraté vydávali noviny, které je podporovaly? Co bylo špatného na tom, když kapitalisté vydávali noviny, které je podporovaly? A co bylo špatného na tom, když komunisté vydávali noviny, které je podporovaly?

Co je na současném stavu, kdy žádná strana oficiálně žádné noviny nevydává, tak dobrého? A je to tak opravdu správné? Tvrzení o jejich absenci je navíc klamné - stranické noviny stále existují, jen se k tomu otevřeně nehlásí.

Co by se s naší společností stalo, kdyby se stranický tisk vrátil? Co kdyby politické strany opět začaly vydávat periodika, jež by podporovala jejich vidění světa? A ruku na srdce: neděje se to již nyní, byť skrytě a pod rouškou nezávislosti?

Není mým cílem přinášet hotové odpovědi, naopak - rád bych znal odpovědi vás, čtenářů. Závěrem proto pokládám otázku: znamená nezávislost podporu konkrétního narativu, nebo poctivou podporu plurality názorů, obsáhlých intelektuálních diskusí a nahlížení na společenské jevy z co nejvíce úhlů?

Na závěr mi dovolte odstavec na toto téma z rakouského prostředí, kde, stejně jako v ČR, otevřeně stranická média zanikla také. Čím dál více se mi však potvrzuje, že zánik formálního stranického tisku v Rakousku automaticky nepřinesl ryzí nezávislost, ale spíše přesunul politickou loajalitu do nepřehledné a skryté roviny. Dřívější transparentní rozdělení na stranické tábory s vlastními deníky dnes nahradila skrytá závislost komerčních médií na politických dotacích a státní inzerci, což je v Rakousku velmi silný prvek. Existují skutečně silné politické tlaky na veřejnoprávní ORF, a stranická propaganda se přesunula na moderní, čistě partajní online platformy. Tento stav podle mě nahrává skryté podpoře vybraných narativů pod falešnou rouškou objektivity, a proto se domnívám, že otevřený návrat k přiznaným ideovým platformám by paradoxně pomohl mediální trh pročistit.

Aby však taková transparentnost skutečně obohatila celospolečenskou diskusi a podpořila poctivou pluralitu, museli by čtenáři prokázat ochotu konfrontovat se s odlišnými postoji a nezůstávat pouze ve vlastních názorových bublinách. A to platí jak pro náš současný stát - Česko, tak pro náš bývalý - Rakousko.

David Klíma, listopad 2026