Nevkládáme přemíru skrytých významů do tvorby názvů pořadů? (David Klíma)

Možná si do názvů pořadů vkládáme myšlenky, které sami autoři tak nezamýšleli. Při setkáních jádra klubu jsme se několikrát zamýšleli nad názvy pořadů a tak Davida Klímu napadlo tyto úvahy přetavit do krátkého článku. Zajímalo by nás, jak tyto názvy opravdu vznikaly. Pomohou nám sami autoři odhalit toto tajemství?

Zamýšlím se nad důvody existence názvů některých pořadů nejen Českého rozhlasu.

Jsou jimi: Bruselské chlebíčky, Chyba systému a Na Východ!

Mimo ČRo jsou jimi: Přepište dějiny a Vlevo dole.

Inspiruji se myšlenkami v komentáři Jana Fingerlanda: Dezoláti, lepšolidé …a lidé  a zamýšlím se nad tím takto:

Pořad Bruselské chlebíčky se tak jmenuje proto, že ti, kteří nejsou na správné straně historie, si myslí, že si v Bruselu europoslanci a úředníci jen užívají, tedy jedí chlebíčky a nepracují?

Pořad Chyba systému se tak jmenuje proto, že současný systém si nedokáže poradit se závadovými osobami; je to tedy chyba, kterou bychom měli napravit?

Pořad (nuž dobrá, podcast) Přepište dějiny se tak jmenuje proto, že za komunistické totality „strana a vláda“ přepisovala dějiny, a tak je ve 21. století toto skvělý název pro pořad o historii dokladující svým názvem, že „nejsme jako oni“?

Pořad Vlevo dole nějak odkazuje na divadelní hru Záskok z pera Járy Cimrmana, v jejímž úvodu je oblast hlediště vlevo dole označena opakovaně jako oblast, kde sedí blbci, a je tak odkazem na levicovou orientaci komunistické strany? Pro kontext se sluší dodat, že tato slova byla poprvé odvážně vyřčena při premiéře v roce 1994, tedy 4 roky po skončení vlády KSČ.

U pořadu Na Východ! se zeptám takto: vy, co jste pořad někdy slyšeli, víte, jaký má obsah. Je to překlad německého „nach Osten!“ do češtiny? Chce tím Český rozhlas něco naznačit nebo sdělit? Chce se snad Český rozhlas k něčemu připojit či něco vyzdvihnout? Co vlastně chce stanice Plus tímto názvem posluchači (podprahově) sdělit?

Přemýšlím o tom tak, že názvy pořadů musely někoho někdy napadnout. To je však v naprostém pořádku. Nápady jsou různé a při tvůrčí práci je nesmírně důležité přicházet i s nápady divokými, aby vyvolaly mentální vzpruhu dalších myslitelů, a aby vznikla co nejširší škála nápadů, ze kterých se moudře vybere ten nejlepší, ten nejvíce vypovídající o obsahu, anebo se vybere název, který nejlépe charakterizuje agendu a narativ, jejž má být posluchači sdělen, či který má autorský tým (na)plnit.

Na Východ, Přepište dějiny, Chyba systému. Jak to číst, jak to chápat?

V divadelní hře Blaník říká rytíř Hynek z Michle, přednosta svatováclavské kanceláře, veliteli druhé jízdní od Lipan Veverkovi z Bítýšky: „Nedobře se na to díváš, Veverko“. Dobře, pojďme se na názvy těchto pořadů podívat tedy správně.

Pořad Bruselské chlebíčky nepředstavuje potvrzení populistického narativu o nečinných elitách. Přijetím pejorativního stereotypu a jeho spojením s tradičním českým kulinářským prvkem tvůrci odzbrojují apriorní kritiku a nabízejí komplexní analýzu evropské politiky v přístupném, mírně sebeironickém balení.

Pořad Chyba systému je příkladem kritické žurnalistiky. Pojmenovává nutnost neustálé reflexe institucionálních selhání, což je znakem zdravé demokratické společnosti.

Pořad Přepište dějiny lze chápat jako podporu narativu, že dějiny nejsou statickým monolitem, ale procesem neustálé revize na základě nových pramenů a metodologických přístupů. Název tak posluchače vyzývá k opuštění zkostnatělých mýtů.

Pořad Vlevo dole neodkazuje na divadelní hru Záskok, ale představuje inteligentní satiru a nadhled.

Pořad Na Východ! v kontextu geopolitické reality reflektuje nutnost hlubšího poznání postsovětského prostoru zcela bez vazby na německé „nach Osten!“.

V semináři před hrou Cimrman v říši hudby v rámci představování Cimrmanovy kabiny pro začínající houslisty zazní věta: „Co říci závěrem?“ Tedy co říci závěrem?

Na svou obhajobu uvádím, že slova jako „Východ“ nebo „přepisovat“ mají v našem středoevropském prostoru silnou traumatickou rezonanci, stejně jako neustálá podezřívavost vůči úřednickému aparátu (chlebíčky). Klást si otázky po podprahových sděleních, nechtěných asociacích a zamýšlet se nad narativy je legitimním cvičením v kritickém čtení mediálního obsahu.

Jako sebekritiku již předem přijímám tezi, že se snažím nacházet skryté a hluboké významy ve zcela nesouvisejících jevech. Hledat za spojením „Na Východ!“ německé expanzivní „nach Osten!“, či interpretovat divadelní repliku z roku 1994 o levé straně hlediště jako přímý odkaz na Komunistickou stranu Československa, představuje ukázkový příklad mého interpretačního přepínání, protože názvy pořadů jistě primárně nevznikají jako promyšlené ideologické šifry, ale podléhají všednodenním pragmatickým pravidlům mediálního trhu: musí, nebo by alespoň měly být, úderné, snadno zapamatovatelné a vyvolávat okamžitou zvědavost.

A co si o názvech pořadů myslíte vy?

Komentovat můžete i zde v komentářích a to i zcela anonymně.

David Klíma, září 2026