RÁDIO PROSTOR - reflexe zahájení vysílání (David Klíma)

 Co bylo plánováno, se skutečně naplnilo. V dnešní překotné době je i toto hodno ocenění. A tak opravdu v pondělí ráno 24/7/2023 započalo své vysílání Rádio Prostor.

Jeho prezentace až do neděle 23/7/2023 byla velmi neurčitá, nebylo zveřejněno ani programové schéma, ani osoby a obsazení, nic. A nikde. Nejen na vlastní webové stránce, ani na sociálních sítích. Absenci programového schématu vnímám jako skutečnost, která mě mrzela, nicméně v pondělí brzo ráno jsem se dočkal.

Podle tohoto zveřejněného schématu mělo vysílání začít rozhovorem, přesněji opakováním rozhovoru. Je přirozené, že první den vysílání není co opakovat. Je asi také přirozené, že programové schéma, které se jistě na webu načítá automaticky, nebude pro první den vyrobeno extra, aby hned první minuty vysílání nebyly mimo program. Ono kdo si toho také v dnešní uspěchané době všimne, že? Je to jen technický detail pro šťouraly. A v konečném důsledku to na úspěch nebo prohru stanice má nulový dopad.

Tato první hodina vysílání, mezi šestou a sedmou hodinou ranní, byla vyplněna hned v šest ráno první 4,5minutovou zpravodajskou relací, a poté hudebním mixem. Jako první skladba nové české rozhlasové stanice zpíval Slovák Meky Žbirka, následovaný anglickou písní.

První zpráva v druhé zpravodajské relaci v sedm hodin ráno nabídla více podrobností na webu stanice. Zde tedy pro dnešní dobu velmi tuctová situace. Zcela lidově a trochu kousavě napsáno: něco vám řekneme a zbytek si dočtěte na webu. Že chcete poslouchat a vše slyšet a ne dočítat? No holt tak to dělají všichni, tak to tak budeme dělat i my. A jen praktická drobnost na závěr: když jsem onen web stanice navštívil, abych si tedy přečetl další informace, v době zpravodajské relace tam doplňující článek ještě nebyl. Přistál tam až po zprávách a dalo mi opravdu velmi mnoho práce najít v tomto doplňujícím článku informaci, která nezazněla již v předchozí zpravodajské relaci. Asi ta jedna věta navíc tam opravdu byla. Snad.

PRVNÍ HODINA VYSÍLÁNÍ – ZTRACENÁ PŘÍLEŽITOST ORIGINALITY

Již dlouho v regionu Czechia (ČR) nevznikla nová rozhlasová stanice vysílající v tzv. pásmu VKV/FM a byla zde tedy příležitost zahájit nějak originálně.

Napadla mě možnost udělat krátké medailonky všech pracovníků nové stanice. Ti, kteří jsou v zázemí a nejsou zvyklí na publicitu, by jistě mohli věc odbýt pětivteřinovým představením se, ti veřejně vystupující by si jistě zasloužili třeba až jednu minutu pro sebeprezentaci. A samozřejmě pro ředitele, programového ředitele, nebo jiné pracovníky s vyšší odpovědností, by se slušely třeba 3 ba i klidně 4 minuty pro sdělení svých tezí, výzev, plánů, očekávání a tak dále.

Nevybavuji si, kdy by za poslední dobu nějak takto startoval nějaký rádiový projekt právě na běžných rozhlasových vlnách.

Samozřejmě, že by tato originální hodinka sebeprezentace neměla bůhvíjakou sledovanost.

Však by také nebyla vyrobena pro sledovanost. Tento mimořádný úvodní pořad by hned v první hodině vysílání stanice doslova do písmene vytvořil historii. Vytvořil by materiál, který čím bude starší, tím bude mít větší hodnotu. A to nejen jako vzpomínka pro jeho aktéry, pro jeho účastníky, ale po mnoha mnoha letech i pro historiky, kteří by mohli jednoduše říci, že … v pondělí 24/7/2023 v šest hodin ráno začala vysílat nová rozhlasová stanice, Rádio Prostor, která se prezentovala takto a od počátku pro ni pracovali tito lidé. Pro historiky dáno na, co na stříbrném, na zlatém podnose.

Nestalo se. Místo toho jsme mohli slyšet hudební mix a obsahové vysílání začalo od sedmi hodin ráno a bylo takové, jak o něm píšu výše.

KOMBINACE PROUDU A ROZHOVORU

Z programového schématu plyne, že vysílání stanice bude vyplněno proudovou formou výroby (mimochodem, proč se říká u tvůrčí práce, kterou rozhlasové vysílání bezesporu je, že jde o výrobu, že se pořady vyrábí, je mi záhadou. Možná z podobného důvodu, jako se o zaměstnancích tzv. kulturní fronty dříve říkalo, že to je také pracující lid. Ale to jen tak na okraj.), doplněné výrobou jednoho velkého rozhovoru za den. Proudové vysílání má koncept hlasový vstup obsahující jednu informaci, následuje jedna píseň, pokračuje hlasový vstup s jednou informací, a opět píseň. A tak dále. Klasika. Mají to tak prakticky všichni. Nejen v Evropě.

Na reflexi rozhovoru, tedy pořadu Prostor pro dva, je ještě brzy. Je třeba ho naposlouchat, nehodnotit z jednoho pořadu, to by bylo opravdu nesolidní. Je to velký rozdíl zamyslet se nad vstupem stanice do éteru, protože ten je jedinečný a nebude se již nikdy opakovat. Ale pořad je vhodné posuzovat podle mnoha jeho vydání.

ZÁVĚR

Nemám chuť se zabývat nyní ani v budoucnu tím, kdo stanici vlastní, co vlastní ještě dalšího, a jak se na toto vše dívá například Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Čas ukáže, bude-li kolem stanice klid a bude si žít svůj život pro své publikum, nebo bude veden „hon na čarodějnice“. Nějaké moc velké a upřímné pozitivní reakce nečekám.

Stanice vysílá na těch frekvencích, kde před ní vysílalo Rádio ZET.

Mimo čas Prostoru je přenášen program BBC World Service.

Na závěr mám v hlavě dvě persony, o kterých bych se rád stručně zmínil.

V posledním pořadu Interview Martina Kováře Rádia ZET tento sdělil, že v novém projektu nové stanice bude také rozhovor, bude delší, snad i tím lepší, a on se moc těší, že se i na nové stanici s posluchači opět uslyší. Neuslyší, je na INFO.cz. A samozřejmě zůstává v akademické sféře, kde jistě stále má co řešit.

Velmi oceňuji, jak se Romana Navarová v poslední minutě vysílání Rádia ZET s námi posluchači rozloučila. Tleskám! Nyní ji můžeme slyšet na Frekvenci 1.

K prvnímu přeřeknutí na Rádiu Prostor došlo zhruba v 8:40 hod a bylo opravdu velmi lidské a milé. Věřím, že na něj budeme my posluchači i pan moderátor vzpomínat s milým přátelským úsměvem.

PŘÁNÍ

Účelem tohoto textu není hledání chyb ani kritika za každou cenu. Jsem milovník rozhlasového vysílání, milovník rádia, na začátek vysílání nové stanice jsem se velice těšil. Začátek vysílání na mě zanechal tento pocit, mám z něj tyto dojmy, a nic více ani méně v tom není. Přijměte prosím tyto řádky takto, jsou tak myšleny, jsou tak psány.

Přeji Rádiu Prostor, aby žilo déle jak kdysi „deník Prostor“¹, možná si na tyto rozměrem obrovské noviny někteří pamatujete, ale hlavně, aby bylo jiné jak všechny ostatní seriózní rozhlasové stanice a přitom zůstalo profesionálním - nejen v tom smyslu, že je pro své zaměstnance či pracovníky profesí a berou za to peníze.

David Klíma, úterý 25/7/2023

1https://cs.wikipedia.org/wiki/Prostor_(den%C3%ADk) 

Jak lépe udržet vodu v české krajině? (Jiří Kalibera)

 Vloni ve středu 12. října večer jsem neposlouchal rozhlas, protože jsem byl na cestě z Vysočiny do Prahy. Pak jsem si ale v programu Českého rozhlasu Plus všiml zajímavého pořadu, vysílaného ten den od 20:05 do 21:00, a poslechl jsem si ho ze záznamu. Byly to Souvislosti Plus o retenční schopnosti našeho území.

Autorka/moderátorka tohoto dílu Souvislostí Martina Mašková si položila otázku: “Jak lépe udržet vodu v české krajině?” K tomu si pozvala na pomoc čtyři odborníky, kteří pracují v různých neziskových, státních i komerčních ekologických organizacích.

Jako první promluvil v předtočeném příspěvku Michal Šperling ze společnosti Kořenovky.cz. Podle něj jsou rezervy v našem zemědělství, kde je třeba obnovit hlubokou orbu (ne jen podmítat) a orat po vrstevnici (ne po spádnici). Také na polích obnovit meze a pásy, kde se voda může vsáknout (nedoorávat až k cestě).

V lesích by se mělo nechávat dřevo zbylé po těžbě a terén doplnit vsakovacími průlehy (mělkými příkopy) a tůněmi.

Ve městech bychom měli na komunikacích preferovat propustnější povrchy a podél cest opět vsakovací průlehy nebo příkopy. Na některých nových stavbách se již budují zelené střechy, které snižují a zpomalují odtok dešťové vody. Do budoucna nás zřejmě čeká i recyklace a zpětné používání odpadních vod.

Moderátorka pak vyzvala tři přímé hosty pořadu Janu Moravcovou, Jiřího Malíka a Ondřeje Sedláčka, aby příspěvek Michala Šperlinga komentovali či doplnili.

Jana Moravcová z neziskové organizace Beleco připomněla jeden velmi důležitý fakt, který v podobných pořadech Plusky zatím nebyl zmiňován: Česká republika je v podstatě odvodněná melioračními systémy, vybudovanými v minulosti na (jak jsme se domnívali) podporu zemědělství a lesnictví. Tyto systémy je potřeba zakreslit do map a vyhodnotit, jsou-li v tom kterém místě přínosné. Jejich část je již zakreslená a digitalizovaná, je to ale zatím spíš jen menší procento z celku.

Jiří Malík ze spolku Živá voda vidí pro zadržování vody největší možnosti (i potřebu) v zemědělské půdě. Kromě toho, co již bylo řečeno, je potřeba zlepšit strukturu půdy (více humusu) a zdrsnit hladkou krajinu vysazením velkého množství stromů a keřů.

Ondřej Sedláček z Přírodovědecké fakulty UK, katedry ekologie, zmiňuje i meteorologické aspekty problému: V posledním roce sice pršelo víc, ale pořád to není dost. Záleží také na rozdělení srážek během roku a podle různých oblastí republiky. Na horách prší více. V nížinách méně a přitom tam je tepleji, a tedy vyšší výpar, a právě tam jsou zemědělské oblasti, které vláhu životně potřebují.

Jiří Malík k tomu dodává, že v důsledku klimatické změny došlo u nás ke změně převládajícího proudění vzduchu: Dříve foukal vítr nejčastěji od severozápadu. Nyní je to často jih nebo jihozápad, a dostáváme se tak do srážkového stínu Alp. Je také méně sněhu a rychleji taje. Za posledních dvacet let se u nás zvýšila teplota o 2 stupně Celsia, a to znamená i vyšší odpar.

Moderátorka pak chtěla debatu posunout do finále, tak se zeptala všech tří hostů: “Co bychom tedy měli dělat pro to, abychom v naší krajině udrželi více vody? “

Odpověď dostala ve dvou rovinách:

<1> Co může udělat jednotlivý občan (zemědělec, lesník, zahrádkář) sám hned teď, popř. jeho obec, aniž by čekali na pokyny shora.

<2> Co by měly udělat naše instituce, od krajů až po Evropskou unii.

K bodu <1> bylo v pořadu již mnohé řečeno. Něco z toho tedy hosté zopakovali či upřesnili a přidali další náměty: Zemědělec by jistě prospěl věci, kdyby například svůj velký lán pole rozdělil vodorovnou mezí na dva menší nebo kdyby vysazoval stromy a keře ve volné krajině. Podobně lesník, kdyby ve svém lese vysazoval stromy od více různých druhů a kdyby zrušil nepotřebnou odvodňovací strouhu, která je v jeho lese z minulosti. Zahrádkářům doporučuje Jana Moravcová nesekat trávníky příliš na krátko a na podzim nechat neshrabané listí alespoň na části zahrady, obojí, aby se snížil výpar vody.

V obcích by bylo možno třeba použít na povrchy bílý asfalt (kdybychom ho sehnali) a cesty, které vedou s kopce po spádnici, trasovat jinak.

Ondřej Sedláček k tomu dodává: “Každý přece víme, že voda teče shora dolů.” A myslí tím, že nás napadne, co ve svém okolí udělat, aby se voda více vsakovala a méně odtékala pryč.

A co by měly dělat naše instituce ( bod <2> ) ?

O důležité rozbíhající se aktivitě našich úřadů – mapování a vyhodnocování starších melioračních systémů – informovala Jana Moravcová již ve svém prvním vstupu.

Zásadním příznivcem centrálních řešení je Jiří Malík. Podle něj musí být vypracovány plány retenčních opatření pro celá povodí, a co více, pro celý stát, či dokonce skupinu sousedních států. Naše instituce a orgány by pak měly financovat a řídit plnění těchto krajinných plánů. Pomocí dotací zajistit, aby se realizace požadovaných retenčních opatření zemědělcům a lesníkům vyplatila.

Podle Jany Moravcové jsou ale současné dotační programy EU pro tyto účely jen obtížně využitelné. Pro naše zemědělce a lesníky jsou administrativně i finančně příliš náročné (nutnost spolufinancování či předfinancování budovaných terénních úprav, apod.).

Závěrem se všichni hosté shodli na tom, že nelze jen apelovat na uvědomělost jednotlivých vlastníků, ale je nutno je motivovat i dotacemi.

 

 

Závěrečné zhodnocení:

V dosti dlouhém pořadu (55 minut) s pěti účastníky zaznělo hodně zajímavých i důležitých informací, postřehů a názorů. Pro mne osobně byly nové např. informace o příliš mělké orbě nebo o srážkovém stínu Alp. Co mi naopak bylo známo, ale dosud jsem to nezaznamenal ve vysílání Českého rozhlasu, je existence odvodňovacích melioračních systémů na našich loukách a v našich lesích. Proto velmi oceňuji Janu Moravcovou za podrobnou informaci o této věci a Martinu Maškovou za to, že tuto informaci svým pořadem zveřejnila.

V čem by naopak mohl být obdobný pořad příště lepší?

Rozpravy by se měli účastnit i vědci ze základního výzkumu z oborů hydrologie, meteorologie a klimatologie, zemědělských a lesnických věd, apod. V pořadu by měla běžně existovat oponentura (posouzení předkládaných informací a návrhů jiným, nezávislým odborníkem) a diskuse mezi různými názory. To bylo zatím přítomno jen v náznacích.

 

Jiří Kalibera, 3. ledna 2023

Zaostřeno na malé vodní elektrárny (Jiří Kalibera)

 V nedělní podvečer 13. února 2022 od 17:33 vysílal Český rozhlas Plus zajímavý díl (epizodu) pořadu “Zaostřeno”. Bylo to o malých vodních elektrárnách (zkratkou MVE) v České republice. Autorem i moderátorem byl Vít Pohanka.

Pohanka nejprve vyrazil s reportážním mikofonem přímo do terénu – k řece Doubravě poblíž Chotěboře.

Tam hovořil s bratry Janem a Miroslavem Krátkými, kteří zde vlastní i provozují malou vodní elektrárnu (MVE). Z jejich slov je zřejmé, že je tato práce baví a chtějí v ní pokračovat. Mají ale pocit, že za čistou energii, kterou pro Českou republiku vyrábějí, by je měl stát nejen platit, ale i podporovat po technické stránce.

Pořad chce věci poznat z různých úhlů a podle toho autor vybíral svoje hosty. Uslyšíme tak různé názory na věc.

Ing. Ondřej Nováček z Asociace hydroenergetiků vysvětluje, jak obtížné je získat stavební povolení pro novou MVE. Vyjadřuje se k tomu kde kdo: nejen státní povodí, pod které vodní tok spadá, ale i sousedé, ochranáři, místní rybářské organizace i vodáci, kteří řeku sjíždějí. Státní úředníci přitom budoucího stavebníka MVE příliš nepodporují, tíži vyjednávání s kritiky stavby ponechávají na něm.

My nejsme Rakousko, které díky svým ideálním zeměpisným a klimatickým podmínkám vyrábí 75 % elektrické energie ve vodních elektrárnách. Podmínky pro výstavbu dalších MVE jsou ale i u nás. Podle ing. Nováčka by jich mohlo být až třikrát víc než teď.

Ondřej Charvát z tiskového oddělení Ministerstva živoního prostředí ČR upřesňuje, že naše vodní elektrárny dodávají téměř 3 % elektrické energie vyráběné u nás. Výstavba dalších vodních elektráren jako čistého a obnovitelného zdroje energie je v ČR možná i žádoucí, a to zejména v případě malých elektráren. Je však třeba zachovat ekologickou rovnováhu vodních toků a minimální zůstatkové průtoky podle vodního zákona.

Komplexní pohled na věc má Libor Peška, který pracuje v Povodí Vltavy a zároveň působí ve vedení Svazu vodáků, je tedy vodohospodářem a vodním sportovcem zároveň. Podle něj je potřeba hned na začátku vyhodnotit, jestli v řece je dost vody pro všechny zájemce: pro výrobu elektrické energie (MVE), pro živočichy pod jezem i pro vodáky na sjíždění řeky.

Zájmů je tedy víc a jdou proti sobě.

A tímto zjištěním Vít Pohanka uzavírá svůj díl pořadu.

 

Závěr :

Tento díl pořadu Zaostřeno je velmi dobrý, protože je hledající. Autor chce věci poznávat a analyzovat. Dobře vybral hosty a dobře se jich ptal. Jeho otázky měly tah na branku: Když všichni tu vodní energetiku tak chválí, tak proč proboha těch vodních elektráren u nás není víc?

Pořad byl pěkný. Takovýchto hledajících pořadů je ale na Českém rozhlase málo. Víc je těch jednosměrných, kde od začátku do konce je všechno jasné. Nic se tam neřeší, protože všichni hosté i moderátor mají stejný názor na věc.