Jak lépe udržet vodu v české krajině? (Jiří Kalibera)

 Vloni ve středu 12. října večer jsem neposlouchal rozhlas, protože jsem byl na cestě z Vysočiny do Prahy. Pak jsem si ale v programu Českého rozhlasu Plus všiml zajímavého pořadu, vysílaného ten den od 20:05 do 21:00, a poslechl jsem si ho ze záznamu. Byly to Souvislosti Plus o retenční schopnosti našeho území.

Autorka/moderátorka tohoto dílu Souvislostí Martina Mašková si položila otázku: “Jak lépe udržet vodu v české krajině?” K tomu si pozvala na pomoc čtyři odborníky, kteří pracují v různých neziskových, státních i komerčních ekologických organizacích.

Jako první promluvil v předtočeném příspěvku Michal Šperling ze společnosti Kořenovky.cz. Podle něj jsou rezervy v našem zemědělství, kde je třeba obnovit hlubokou orbu (ne jen podmítat) a orat po vrstevnici (ne po spádnici). Také na polích obnovit meze a pásy, kde se voda může vsáknout (nedoorávat až k cestě).

V lesích by se mělo nechávat dřevo zbylé po těžbě a terén doplnit vsakovacími průlehy (mělkými příkopy) a tůněmi.

Ve městech bychom měli na komunikacích preferovat propustnější povrchy a podél cest opět vsakovací průlehy nebo příkopy. Na některých nových stavbách se již budují zelené střechy, které snižují a zpomalují odtok dešťové vody. Do budoucna nás zřejmě čeká i recyklace a zpětné používání odpadních vod.

Moderátorka pak vyzvala tři přímé hosty pořadu Janu Moravcovou, Jiřího Malíka a Ondřeje Sedláčka, aby příspěvek Michala Šperlinga komentovali či doplnili.

Jana Moravcová z neziskové organizace Beleco připomněla jeden velmi důležitý fakt, který v podobných pořadech Plusky zatím nebyl zmiňován: Česká republika je v podstatě odvodněná melioračními systémy, vybudovanými v minulosti na (jak jsme se domnívali) podporu zemědělství a lesnictví. Tyto systémy je potřeba zakreslit do map a vyhodnotit, jsou-li v tom kterém místě přínosné. Jejich část je již zakreslená a digitalizovaná, je to ale zatím spíš jen menší procento z celku.

Jiří Malík ze spolku Živá voda vidí pro zadržování vody největší možnosti (i potřebu) v zemědělské půdě. Kromě toho, co již bylo řečeno, je potřeba zlepšit strukturu půdy (více humusu) a zdrsnit hladkou krajinu vysazením velkého množství stromů a keřů.

Ondřej Sedláček z Přírodovědecké fakulty UK, katedry ekologie, zmiňuje i meteorologické aspekty problému: V posledním roce sice pršelo víc, ale pořád to není dost. Záleží také na rozdělení srážek během roku a podle různých oblastí republiky. Na horách prší více. V nížinách méně a přitom tam je tepleji, a tedy vyšší výpar, a právě tam jsou zemědělské oblasti, které vláhu životně potřebují.

Jiří Malík k tomu dodává, že v důsledku klimatické změny došlo u nás ke změně převládajícího proudění vzduchu: Dříve foukal vítr nejčastěji od severozápadu. Nyní je to často jih nebo jihozápad, a dostáváme se tak do srážkového stínu Alp. Je také méně sněhu a rychleji taje. Za posledních dvacet let se u nás zvýšila teplota o 2 stupně Celsia, a to znamená i vyšší odpar.

Moderátorka pak chtěla debatu posunout do finále, tak se zeptala všech tří hostů: “Co bychom tedy měli dělat pro to, abychom v naší krajině udrželi více vody? “

Odpověď dostala ve dvou rovinách:

<1> Co může udělat jednotlivý občan (zemědělec, lesník, zahrádkář) sám hned teď, popř. jeho obec, aniž by čekali na pokyny shora.

<2> Co by měly udělat naše instituce, od krajů až po Evropskou unii.

K bodu <1> bylo v pořadu již mnohé řečeno. Něco z toho tedy hosté zopakovali či upřesnili a přidali další náměty: Zemědělec by jistě prospěl věci, kdyby například svůj velký lán pole rozdělil vodorovnou mezí na dva menší nebo kdyby vysazoval stromy a keře ve volné krajině. Podobně lesník, kdyby ve svém lese vysazoval stromy od více různých druhů a kdyby zrušil nepotřebnou odvodňovací strouhu, která je v jeho lese z minulosti. Zahrádkářům doporučuje Jana Moravcová nesekat trávníky příliš na krátko a na podzim nechat neshrabané listí alespoň na části zahrady, obojí, aby se snížil výpar vody.

V obcích by bylo možno třeba použít na povrchy bílý asfalt (kdybychom ho sehnali) a cesty, které vedou s kopce po spádnici, trasovat jinak.

Ondřej Sedláček k tomu dodává: “Každý přece víme, že voda teče shora dolů.” A myslí tím, že nás napadne, co ve svém okolí udělat, aby se voda více vsakovala a méně odtékala pryč.

A co by měly dělat naše instituce ( bod <2> ) ?

O důležité rozbíhající se aktivitě našich úřadů – mapování a vyhodnocování starších melioračních systémů – informovala Jana Moravcová již ve svém prvním vstupu.

Zásadním příznivcem centrálních řešení je Jiří Malík. Podle něj musí být vypracovány plány retenčních opatření pro celá povodí, a co více, pro celý stát, či dokonce skupinu sousedních států. Naše instituce a orgány by pak měly financovat a řídit plnění těchto krajinných plánů. Pomocí dotací zajistit, aby se realizace požadovaných retenčních opatření zemědělcům a lesníkům vyplatila.

Podle Jany Moravcové jsou ale současné dotační programy EU pro tyto účely jen obtížně využitelné. Pro naše zemědělce a lesníky jsou administrativně i finančně příliš náročné (nutnost spolufinancování či předfinancování budovaných terénních úprav, apod.).

Závěrem se všichni hosté shodli na tom, že nelze jen apelovat na uvědomělost jednotlivých vlastníků, ale je nutno je motivovat i dotacemi.

 

 

Závěrečné zhodnocení:

V dosti dlouhém pořadu (55 minut) s pěti účastníky zaznělo hodně zajímavých i důležitých informací, postřehů a názorů. Pro mne osobně byly nové např. informace o příliš mělké orbě nebo o srážkovém stínu Alp. Co mi naopak bylo známo, ale dosud jsem to nezaznamenal ve vysílání Českého rozhlasu, je existence odvodňovacích melioračních systémů na našich loukách a v našich lesích. Proto velmi oceňuji Janu Moravcovou za podrobnou informaci o této věci a Martinu Maškovou za to, že tuto informaci svým pořadem zveřejnila.

V čem by naopak mohl být obdobný pořad příště lepší?

Rozpravy by se měli účastnit i vědci ze základního výzkumu z oborů hydrologie, meteorologie a klimatologie, zemědělských a lesnických věd, apod. V pořadu by měla běžně existovat oponentura (posouzení předkládaných informací a návrhů jiným, nezávislým odborníkem) a diskuse mezi různými názory. To bylo zatím přítomno jen v náznacích.

 

Jiří Kalibera, 3. ledna 2023