|
Klub rozhlasové
analytické publicistiky (KRAP)
|
|
Reflexe pořadů vysílaných stanicí ČRo Plus
|
|
[na základě poslechu
vysílání Českého rozhlasu Plus v období: červenec 2018 – únor 2019]
|
|
Praha
– 2019
[Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP) – volné společenství existující od roku 2007 /původně
pod názvem Klub přátel Šestky (KPŠ)/ a sdružující posluchače a přátele
kvalitních současných a budoucích rozhlasových analyticko-publicistických
pořadů Českého rozhlasu a podporující tvůrčí pracovníky Rozhlasu spojené
s těmito pořady]
|
|
|
Úvod
– tvůrci reflexe, výběr pořadů a cíl tohoto písemného materiálu
Klub rozhlasové
analytické publicistiky (KRAP) provázel ještě pod názvem Klub přátel Šestky
(KPŠ) dnes už zaniklou analyticko-publicistickou stanici Český rozhlas 6 (ČRo
6). Od prvopočátku se volně sdružení a s rozhlasem propojení členové Klubu
zaměřili na podporu kvalitních analyticko-publicistických rozhlasových pořadů
vysílaných právě na stanici ČRo 6. Stanice ČRo 6 v roce 2013 zanikla, některými
pořady vplynula do vysílacího schématu nově vzniklé stanice ČRo Plus. Členové
Klubu se tedy po čase domluvili na změně názvu. Z Klubu přátel Šestky se
stal Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP) – samotným názvem vyjadřuje
cíl i směřování.
Hlavním iniciátorem
klubového dění je tak zvané „jádro“ Klubu, což je několik členů, kteří se
schází každý měsíc a debatují v přátelské atmosféře nad rozhlasovými
tématy.
Čas od času vznikají
v Klubu písemné reflexe či hodnocení jednotlivých pořadů i celého
vysílacího schématu stanice Plus, ale i jiných stanic,[1] na nichž lze nalézt pořady
zapadající do širokého rámce analytické publicistiky. Všechna hodnocení jsou
veřejně dostupná.[2] K reflektovaným pořadům za účasti některých
jejich tvůrců Klub ve spolupráci s ČRo uspořádal tematická klubová setkání
(např. v sobotu 20. 5. 2017 v Galerii Vinohradská 12). Klubová setkání
v prostorách ČRo probíhají vždy alespoň 1x ročně.
Klub sdružuje členy
různého politického smýšlení, různých povolání i různých zájmů, ale také
různého věku a z různých míst České republiky, i ze zahraničí. Pojítkem všech
je právě rozhlas a jeho poslech.
V měnícím se světě
je Klub svým pojetím, organizací a zaměřením zřejmě velmi ojedinělý.
Setkání posledních let
mají komorní charakter, velmi aktivních členů je jen několik, ale s o to
intenzivnějším zájmem.
Rádi bychom zdůraznili, že
jde o namátkový výběr pořadů napříč stanicemi ČRo. Leckteré předchozí reflexe hodnotily
někdy větší, jindy menší množství pořadů. Někdy byly vypracovávány jako
společný text s mnoha autory, jindy byla hodnocení jednotlivých pořadů
ryze autorská, co pořad, to názor jednoho z členů Klubu.
Před setkáním členů Klubu
s autory hodnocených pořadů tito autoři vždy v předstihu obdrželi
výsledný hodnotící text a zaznívala k němu vzájemná dialogická rozprava.
Tentokrát se tvůrci
reflexe rozhodli jinak. Každý člen tzv. „jádra“ Klubu si vybral přibližně dva
jemu blízké a poslouchané pořady. Hodnocení jednotlivých pořadů má tedy několik
vrstev:
1/ samotný hodnotící
text, ryze autorský, s jediným autorem, kterým je člen „jádra“ Klubu,
2/ závěrem hodnotící
části je stručný sumarizační výčet kladů a záporů hodnoceného pořadu,
3/ pod hodnocením každého
pořadu je potom i několik názorů konkrétních členů „jádra“ Klubu nebo přímo
členů nebo sympatizantů Klubu, kteří měli zájem podílet se vlastním názorem na
hodnocení konkrétních pořadů. Tyto názory jsou šíří zcela různorodé a
k tomu jsou někdy i v opozici s názorem autora hodnocení pořadu.
Právě tato třetí část dokresluje pestrou názorovou pluralitu v Klubu.
V jednom případě
jsme hodnotili pořad, který během dlouhého hodnotícího období zanikl (Alter
eko).
Změnou je i to, že na
klubovém setkání v Galerii Vinohradská 12 v sobotu 15. června
2019 zazní krátké prezentace autorů jednotlivých hodnocení. Prezentace určené:
a/ zvaným rozhlasovým
pracovníkům – tvůrcům reflektovaných pořadů,
b/ příchozím členům
Klubu.
Členové Klubu byli
s textem reflexe seznámeni v předstihu, rozhlasoví tvůrci jej
v plné verzi obdrží po červnovém setkání.
Cílem všeho snažení bylo
přenesení dialogu nad hodnocenými pořady i rozhlasovým děním do hlavní části
sobotního rozhlasového setkání posluchačů s tvůrci pořadů vysílaných na
stanici ČRo Plus.
Co
je přáním tvůrců tohoto textu?
Domníváme
se, že ČRo se neobejde bez interakce s posluchači, bez odezvy na konání
jednotlivých tvůrců i představitelů stanic a celého Rozhlasu. Na rozdíl od
ohlasů nebo komentářů na sociálních sítích, které jsou do jisté míry anonymní –
nebo od e-mailů či telefonátů jednotlivých posluchačů jednotlivým tvůrcům –
nabízíme kolektivně vypracovaný názorový dokument. Následující řádky reflexí
jednotlivých pořadů chápejte jako názory posluchačů, jimž leží na srdci zdar a
kvalita vysílání ČRo. Text nebyl vypracován „na zakázku“ Rozhlasu, ale jako
drobný posluchačský příspěvek „zdola“. Stejně jako předchozími, i tímto textem
bychom rádi vstoupili do dialogu s tvůrci vybraných pořadů, i ČRo.
Reflexe
vybraných pořadů
(1) RADIOKNIHA
ROMAN ELNER
Radiokniha
– přibližně půlhodinová předpůlnoční četba na stanici Plus, všední dny 23:30-0:00.
Pořad
Radiokniha se z mého pohledu do jisté míry vymyká vysílacímu schématu
stanice Plus. Do vysílání stanice ovšem určitě patří. Jsem velmi rád, že je na
ní takový typ pořadu vysílán.
Radiokniha
je kvalitou a svého druhu „nadčasovostí“ pořadem, který by mohl být vysílaný na
mnoha jiných stanicích Českého rozhlasu (jako Vltava, Dvojka). Vnímám to jako
klad pořadu.
Celý
několikadílný cyklus četby z jedné knihy nezapře, že je vždy zkrácenou a
upravenou verzí původní knižní předlohy. Pořad tedy může sloužit jako podnět
k četbě tohoto knižního originálu.
Při
kritickém zamýšlení se nad Radioknihou, se dostávám do úzkých. Najdu velké
množství kladů. Málem lupou bych hledal nějaké zápory, jako laický posluchač si
jich nejsem vědom. Snad jen pozdní předpůlnoční vysílací čas, který může bránit
větší poslechovosti.
Je
určitě na každém posluchači, který cyklus četby jej osloví. Spektrum posluchačů
pořadu může podle mě být velmi pestré, od stoprocentních „konzumentů“ všech
dílů, až po „labužníky“, kteří si buď z vysílání, nebo několik dní i
z archivovaného záznamu četbu poslechnou, nebo zcela nahodilého posluchače.
Chápu,
že z důvodů autorských práv nemohou být jednotlivé díly
v audioarchivu dostupné stále, ale snad by šlo zařídit, aby to mohlo být
déle než jen jeden týden. Oblibě pořadu i případné prodejnosti knihy by to
jistě prospělo.
Přiznávám,
že Radioknihu poslouchám spíš občasně. Vybírám si četbu podle titulu konkrétní
knihy.
Každý
díl je charakterizován profesionálním zpracováním četby (mluvené slovo, hudební
podkres, gradace i uzavřenost jednotlivých dílů.
Z četby
předešlých týdnů mě velmi zaujaly např. četby knihy „Berlín 1936“ Olivera
Hilmese (10dílná četba od 15. června), nebo jí předcházející memoárová četba
„Příslib úsvitu“ od spisovatele Romaina Garyho (10dílná četba od 4. června),
následně jsem si přečetl i obě knižní verze.
KLADY:
-
aktuálnost i nadčasovost četby
-
vysoká umělecká kvalita zpracování pořadu
-
podnícení posluchače k četbě knihy
ZÁPORY:
-
pozdní čas vysílání (před půlnocí)
-
jen týdenní dostupnost v audioarchivu
NÁZORY:
David Klíma:
Oceňuji
existenci takového pořadu, který patři mezi mnou vyhledávaný na Radiu Proglas.
Poslech na vlnách Českého rozhlasu mi znemožňuje jeho časová poloha ve
vysílacím schématu. Protože můj zájem o takový typ pořadu není intenzivní,
pořad si v audioarchivu o své vůli nevyhledám. Ze svého okolí však vím, že
poslech rozhlasového vysílání z radiopřijímače je stereotyp, který se
mladým lidem již úspěšně podařilo překonat a tak časová poloha Radioknihy, i
její brzké stažení z audioarchivu, bez pochyb odpovídá modernímu posluchači.
Tomáš Němec:
Pořad
považuji za velmi inspirativní. Jsou to četby na pokračování většinou z knih
dokumentů, nebo i románů o různých osobnostech. Velmi na mně zapůsobily například
vzpomínky Jiřího Hejdy nazvané Žil jsem zbytečně. Když jsem nemohl ten den
poslouchat, vždy jsem si poslechl ze záznamu. Přestože zdaleka ne všechny četby
se mi líbily, považuji různorodý výběr za podnětný. Považuji za vynikající, že
se v Radioknize objevují premiéry, ale i vhodné reprízy z doby, kdy stanice ČRo
Plus ještě neexistovala – např. četba z roku 2008 František Weyr: Paměti z
přelomu století v interpretaci dnes už zesnulého herce Ladislava Lakomého. Řada
četeb na Plusu je připravována pod vedením skvělé brněnské dramaturgyně a
redaktorky Aleny Blažejovské. Jeho zařazení před půlnocí považuji za
vynikající, protože po půlnoci navazuje obdobný životopisný pořad Osudy.
Bohuslav Hynek:
U
Radioknihy mi vadí čas vysílání 23.30. Vždy se těším, ale zpravidla zaspím.
Petr Fráňa:
Vadí
mi hodně, že pořad čtení ze zajímavých knih je až před půlnocí.
Ivana Tothová:
Skvělá
věc, skvělý čas, poslouchám ji ze záznamu. Jsem ráda, že je tam memoárová
literatura, a tím se liší od čtení na pokračování na Vltavě nebo Dvojce.
(2) ALTER EKO
JIŘÍ KALIBERA
Pořad
Alter eko vysílá Český rozhlas na stanici Plus každou středu od 15:33 do 16:00.
Opakování pořadu bývá tentýž den od 22:39 a následující sobotu od 10:07.
Pořad
je zaměřen na důležité ekonomické otázky ze současnosti nebo nedávné minulosti.
Jedná
se o rozhovor dvou ekonomů, špičkových odborníků. V daném dílu pořadu vystupuje
vždy jeden z nich jako moderátor, tedy ten, kdo se ptá, a druhý jako host, čili
ten, kdo odpovídá.
Název
pořadu je proto jakousi slovní hříčkou, obměnou termínu “alter ego”, čili
“druhé já”.
Témata
pořadu mají přesah do politiky, ekologie, etiky, filosofie, i dalších oborů.
Pořad
má vysokou odbornou úroveň. Perfektně připraveni jsou nejen hosté, ale i
moderátoři. Dvojice specialistů moderátor – host si ale musí dát pozor na to,
aby jejich odborná debata byla srozumitelná i pro posluchače. Někteří hosté
proto – ku prospěchu věci - používají k vysvětlení ekonomických pojmů příměry z
jiných oborů nebo z denního života.
Není-li
mezi moderátorem a hostem žádný rozdíl v úrovni znalostí (u obou je špičková),
ztěžuje to posluchači orientaci v tom, kdo zrovna mluví. Proto dobře působí
větší rozrůzněnost hlasů (např. žena x muž, mladší x starší) nebo častější
oslovení hosta moderátorem, třeba i křestním jménem.
Někteří
lidé považují ekonomickou vědu za nudnou a některé díly pořadu opravdu mohou
působit poněkud monotónním dojmem. Zde pomohou již zmíněné přesahy témat do
jiných oblastí, např. do politiky, či ekologie. Oživením jsou i příměry z
denního života, různé osobní vzpomínky, či špetka humoru. To všechno hosté
občas použijí, mohli by to ale dělat častěji.
Dramaturg
pořadu by se také měl neustále snažit vybírat ta nejdůležitější témata v
kontextu domácím i světovém. To přiláká k přijímači náročného posluchače.
Pro
náročného posluchače je důležitá i úroveň zpracování tématu. Tím máme na mysli
zejména to, že pořad by měl být hledajícím, že by měl věci zkoumat z různých
úhlů pohledu. Zde se může vedle hosta uplatnit se svým názorem na věc i
moderátor.
Svou
odbornou úrovní patří pořad Alter eko ke špičce toho, co produkuje Český
rozhlas Plus, a je tak příkladem ostatním pořadům.
NÁZORY:
Tomáš Němec:
Tento
pořad poslouchám jen výjimečně, protože se týká ekonomických témat, o která se
nezajímám. Z mého pohledu důchodce z jiného oboru mi připadá složitý.
Neposlouchám,
i když je to možná škoda. Už nejsem ekonomicky činná, ale mělo by to být více
zaměřeno i na ty, kteří už nepracují, ale s penězi nějak pracují.
(3) PRO A PROTI DAVID KLÍMA
Pořad
„Pro a proti“ je 25minutová diskuze třech aktérů, z nichž dva jsou hosté
ve studiu. V současné době se vysílá každý všední den dopoledne v půl
desáté, večer v půl osmé a ještě v půl druhé v noci.
Český
rozhlas Plus, na jehož vlnách se „Pro a proti“ vysílá, pořad představuje jako
konfrontaci dvou hostů hájících na diskutované téma opačný názor.
V situaci, kdy hosté tyto opačné názory skutečně zastávají, diskuze
zpravidla má náboj, vývoj a ke konci bývá často docela bouřlivá. Mnohokrát se
však stává, že je do důsledku naplněno jen ono zmíněné hájení opačného názoru.
I takováto diskuze může být velmi zajímavá, přínosná a obohacující posluchače a
proto považuji za nadbytečné mnohokrát až omlouvání se hostů, že sdílí názor
podobný nebo někdy i stejný. Je jistě lepší vést kultivovanou debatu dvou lidí
s podobným názorem, než za každou cenu i uměle vytvářet napětí, nesouhlas
a někdy až nuceně hledat, v čem přeci jen bychom mohli nesouhlasit.
Bylo-li by na začátku pořadu sděleno, že oba hosté zaujímají velmi podobný
názorový proud, myslím si, že to bude mnohem poctivější, srozumitelnější i
lidštější.
Osobnost
moderátora je v pořadu tohoto typu klíčová. Za ztrátu času, který je brán
hostům, považuji moderátorem opakování částí vět (nebo i vět celých) hosta,
který právě domluvil a z těchto vět poté moderátor vytváří otázky pro druhého
hosta. V situaci, kdy se diskutující ve studiu vzájemně neslyší, má tato
metoda vedení rozhovoru jistě své opodstatnění, avšak za situace, kdy se
všichni aktéři pořadu slyší, vnímám takové modelování otázek z vět hostů
za nadbytečné. Druhý host jistě sám ví, jak na vyřčené svým „protivníkem“ v diskuzi
bude reagovat. Velká výhoda zkrácení vstupů moderátora by byl časový zisk pro
hosty, jejichž projev považuji v pořadu za žádanější.
Vítám
trojnásobné umístění v programovém schématu, stejně tak i časy, ve kterých
je v tomto období pořad vysílán. Délka pořadu je podle mého názoru dostatečná,
stejně tak jeho tematická pestrost.
KLADY:
-
tematická pestrost
-
délka pořadu, časy vysílání
ZÁPORY:
-
dlouhé vstupy moderátora, který opakuje již vyřčené
-
někdy až nucené hledání protinázorů
NÁZORY:
Jiří Kalibera:
Moderátor
by měl diskusi řídit tak, aby se mluvilo k věci a pokud možno stručně a
výstižně. Sám by neměl prezentovat svoje názory a ani z jeho otázek by nemělo
být patrno, jestli je "pro" anebo "proti".
Tomáš Němec:
Zajímavý
pořad, který má ukázat dva různé pohledy na stejné téma. Bohužel často se
nedaří tvůrcům pořadu k sobě vybrat takové hosty, kteří by objasnili ony
protichůdné názory. Stává se, že hosté se kloní ke stejnému názoru. Často se
ale stává, že host nemůže doříct větu, aniž by ho moderátor / moderátorka nepřerušil/a.
Posluchač se nedozví prakticky nic a konkrétní pořad pak postrádá smysl.
Ivana Tothová:
Tento
pořad mám ráda. Je to fajn, když jsou tam dobří hosté, mezi kterými to jiskří.
Nemám s tímto pořadem žádný problém.
(4) JAK TO BYLO DOOPRAVDY JIŘÍ
KALIBERA
Třicetiminutový
pořad “Jak to bylo doopravdy” můžeme poslouchat na Českém rozhlase Plus každé
pondělí od 20:05 a jeho opakování v úterý ve 03:05 a v sobotu ve 14:34. Pořad
se věnuje naší historii. Je zaměřen převážně na české dějiny 20. století,
starší období jsou námětem pořadu méně často. Autorkou i moderátorkou pořadu je
Ivana Chmel Denčevová. Ta si do každého dílu pořadu zve některého z našich
historiků.
Pořad
si klade za cíl odhalovat různé mýty a jiné nepravdy spojené s výkladem naší
historie. Autorka pořadu se o to pokouší v rozhovoru s historikem. Klade mu
otázky, takže pořad se stává hledajícím. Do hledání historické skutečnosti jsme
tak vtaženi i my posluchači. Pořad působí i na naši fantazii, když u přijímače
ožívá naše historie v hraných scénkách “jak to asi bylo”.
Pořadu
je ale možno i leccos vytknout. V první řadě jde o samotnou formulaci hlavní
otázky příslušného dílu pořadu. Otázka je zaměřena vždy na určitý konkrétní
“mýtus”. Bývá však příliš snadná a navíc formulovaná “návodně”. Už od začátku
dílu pořadu je pak jasné, jaká bude závěrečná odpověď: bude zamítat “mýtus”
označený často už v názvu dílu.
Pořad
tím není zcela znehodnocen, protože autorka zároveň klade hostu i další otázky
k širšímu tématu, host – historik odpovídá. Celkový dojem tím ale utrpí.
Jak
z toho ven?
Podle
mého názoru by se pořad měl přejmenovat třeba na “Otázky z naší minulosti”.
Nedával by si za cíl pranýřovat předem označený “mýtus”, ale pouze klást
otázky.
K
danému dílu pořadu by měla autorka položit takovou otázku, na kterou je možná
odpověď “ano” i “ne”. Ona sama by odpověď předem neznala. Po celou dobu
rozhovoru s historikem by byla zvědavá, co se od něho dozví. S ní by byl
zvědavý i posluchač.
Základním
úkolem autorky by pak bylo, aby se pořad soustředil na takové otázky dějin,
které jsou důležité pro naši současnost.
KLADY:
a/ Pořad nepodává hotový, suchý výčet
historických faktů, ale je pořadem hledajícím. Klade si různé otázky a snaží se
na ně odpovídat.
b/ Podněcuje fantazii posluchače hranými
scénkami z naší historie.
c/ Mne osobně přitahuje i volbou
zajímavých témat z našich moderních i starších dějin.
ZÁPOR:
Hlavní otázka dílu pořadu bývá příliš
snadná a návodně formulovaná.
NÁZORY:
Roman Elner:
Obsah
pořadu nekoresponduje se zavádějícím názvem. „Jak to bylo doopravdy“ nikdy ze
sta procent nezjistíme, vždy půjde o historický úhel pohledu na základě nějaké
sumy faktů. V rozhlasovém studiu nikdy nemůže být všeznalý historik, který
diktátorsky sdělí „Jak to bylo doopravdy“. Pořadu, navíc oživovanému hranými
miniscénkami, by – bez jakéhokoliv staromilství – slušel název pořadu na
dřívější stanici Šestka: Historie věčně živá.
Filip Musil:
U
tohoto pořadu mám jako posluchač, který je zvyklý na zpracování historických
rozhlasových či televizních relací, které jdou více do hloubky, problém s
banálně (bulvárně) položenou hlavní hypotézou. Ruší mě i dramatické ztvárnění
částí pořadu, které nutně vede ke zjednodušení celé problematiky. Bohužel pořad
za celou dobu své existence z výše uvedených důvodů byl pro mě spíše zklamáním.
Tomáš Němec:
Pořad
se mi nelíbí. Připadá mi příliš propagandistický. Nastolí určité historické
téma a už v úvodu dá najevo, že vše, co bylo o tomto tématu řečeno za socialismu,
je špatně a teprve Ivana Chmel Denčevová, případně s nějakým odborníkem, ukážou
„jak to bylo doopravdy“. Pořad si občas poslechnu, ale připadá mi spíše
úsměvný.
Ivana Tothová:
Myslím
si, že spousta věcí byla v minulosti různě pokřivována, i proto se mně
tento pořad líbí.
(5) PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ JIŘÍ KALIBERA
Pořad
“Příběhy 20. století” vysílá Český rozhlas už od roku 2006. Nejprve to bylo na
Rádiu Česko, od roku 2013 na stanici Plus. Pořad je padesátiminutový a na Plusu
ho můžeme poslouchat každou neděli od 20:05. Reprízu pak následující sobotu, a
to od 04:05 na Plusu a od 21:05 na Radiožurnálu. Autory pořadu jsou žurnalisté
a spisovatelé Adam Drda a Mikuláš Kroupa ze společnosti Post Bellum.
Jedná
se o rozsáhlý dokumentární cyklus sestavený ze vzpomínek pamětníků. Svoje
příběhy vyprávějí váleční veteráni, účastníci druhého i třetího odboje, židovští
pamětníci, kteří přežili holocaust, disidenti z období normalizace a někdy i
ti, kteří komunistický režim aktivně podporovali (příslušníci tehdejší policie
či pohraniční stráže).
Jaký
je význam pořadu pro dnešního posluchače?
Kdo
tehdejší dobu nezažil, snad mu pořad pomůže ji pochopit.
Kdo
ji zažil, má možnost svůj životní příběh konfrontovat s osudem hrdinů nebo
těch, kdo se narodili ve špatný čas na špatném místě.
Pořad
přináší důležité informace o téměř zapomenutých dějích. A činí tak formou
autentických osobních vzpomínek, které jsou velmi působivé.
Pořad
je skoro celý složen z natočených vzpomínek pamětníků. Průvodní slovo autora v
něm zabírá jen malý prostor. Tato kostra pořadu se však nemění ani během hodně
dlouhé doby (snad let) jeho vysílání, a to s sebou nese nebezpečí, že se pořad
stane monotónním.
Snad
by mu prospěla tato úprava:
Vzpomínky
pamětníka by byly rozděleny do dvou dílů pořadu. První díl by jim byl věnován
celý a měl by stejnou podobu, jako tomu bylo dosud. Druhý díl by se lišil. V
jeho první polovině by nejprve autor pořadu stručně zopakoval obsah prvního
dílu. Pak by pamětník dokončil svoje vypravování. Ve druhé polovině druhého
dílu by o právě odvysílaném vedl rozhovor autor pořadu s pozvaným historikem. K
mikrofonu by si pozval odborníka na naše moderní dějiny. Ten by se předem
seznámil nejen s předchozími díly pořadu za delší období, ale i se vzpomínkami
pamětníků s jiným životním příběhem, např. těch co odešli do emigrace, nebo
“obyčejných” lidí, kteří zůstali a aktivně se nezapojili do žádné z forem
odporu (mlčící většina).
Rozhovor
s historikem by přinesl oživení pořadu. Host by navíc byl schopen zasadit právě
odvysílaný příběh do širšího rámce a spolu s ostatními vzpomínkami pamětníků ho
využít při budování obrazu naší minulosti.
KLADY:
Přináší
důležité nové či polozapomenuté informace z naší nedávné minulosti. Jsou z míst
a situací neznámých či nepřístupných většině obyčejných lidí.
Tyto
informace jsou sdělovány působivou formou autentických osobních vzpomínek.
ZÁPORY:
Po
mnoha dílech se stejnou osnovou se pořad stává monotónním.
NÁZORY:
David Klíma:
Pořad
nepravidelně poslouchám v sobotu po 4. hodině ranní, kdy na stanici Plus
je vysíláno jeho opakování. Na rozdíl od Jiřího Kalibery se domnívám, že stále
stejná podoba pořadu je k jeho prospěchu a vítám, že do vzpomínek není vkládán
pohled teoretiků (historiků), že skutečně prožitý život hlavního hosta pořadu
není (byť v jiném díle) konfrontován s historickou teorií,
historickými tezemi nebo snad i dogmaty. Návrh na změnu v koncepci pořadu,
který Jiří Kalibera (jako hlavní reflektující) uvádí ve své reflexi, bych uvítal
jen tehdy, když by byl pořad vysílán v celku. To by však de facto
znamenalo 2hodinový soustavný a soustředěný poslech. To jistě možné je a snad
je to i žádoucí, vždyť od koho jiného se máme učit a získávat vhledy do
událostí, než od těch, kteří je přímo prožili. Překážkou takto hodnotného a
potřebného rozšířeného pojetí pořadu je celková koncepce všech stanic Českého
rozhlasu, včetně Plusu.
Velmi
alarmující a hodnotu Příběhů 20. století snižující prvek je nucené přerušování
pořadu krátkou zpravodajskou relací „v půl“. Je skutečně velmi působivé, je-li
posluchač již plně vnořen do života hlavního hosta, prožívá s ním
jednotlivé dny a hodiny jeho často utrpení, začíná si uvědomovat souvislosti
nejen ty historické, ale i ty s přesahem do dneška, prostě a jednoduše
dýchá s příběhem a je v očekávání dalšího vývoje událostí a osudu
dotyčného, když je bezcitně z tohoto hlubokého myšlenkového rozpoložení
vytržen sdělením nutnosti vyslechnout si aktuální přehled zpráv a anoncí na
jiné pořady stanice Plus. Nebojím se takové roztržení myšlenek a prožívání
příběhu nazvat skoro až znásilněním. V takové koncepci stanice Plus a
Českého rozhlasu obecně bohužel není prostor pro jinak velmi užitečné
potenciální rozšíření hodnotných pořadů pro náročného posluchače.
Tomáš Němec:
Nesnáším
ponuré hlasy Adama Drdy a Mikuláše Kroupy a tak se tomuto pořadu vyhýbám.
Připadá mi stejně propagandistický jako „Jak to bylo doopravdy“.
Bohuslav Hynek:
V
Příbězích 20. století si nevážím Mikuláše Kroupy, je příliš zaujatý. Jeho táta v
Názorech a argumentech hodnotí minulou epochu smířlivěji, spravedlivěji,
moudřeji, jak se u filozofa patří.
Ivana Tothová:
Je
to naprosto skvělý projekt, to je neoddiskutovatelné. Myslím si, že to ocení až
další generace, naše rodina přispěla dvěma příběhy, samozřejmě nejen proto to
považuji za naprosto úžasný projekt. Fandím vám!
(6) VERTIKÁLA A SPIRITUÁLA DAVID
KLÍMA
Pořad
Vertikála vysílá Český rozhlas Plus v neděli mezi 8. a 9. hodinou dopolední.
Obsahem se jedná na vlnách Českého rozhlasu o tradiční pořad, který má
v současné době svého dvojníka v pořadu Spirituála vysílaném ve
stejném čase na stanici Vltava. Na regionálních stanicích je v sobotu po
9. hodině vysílán pořad Mezi nebem a zemí (který jsme z našeho
posluchačského pohledu reflektovali v naši práci „Reflexe (číslo 2) vybraných analyticko-publicistických pořadů
vysílaných regionálními stanicemi ČRo a stanicemi Junior, Wave a Vltava“ – kliknutím zde stáhnete k přečtení) a v dřívějších dobách byl i na
stanici Radiožurnál vysílán pořad podobného obsahu (Křesťanský týdeník).
Pořad
bych rozdělil do dvou částí, kdy první (kratší) bývá přehled událostí, která je
následována rozhovorem (nebo dvěma rozhovory). Tyto rozhovory představují
stěžejní a nejhodnotnější část Vertikály a kvůli nim ji také často poslouchám.
Díky velmi kultivovanému moderování paní Brůhové a Hůlkové je poslech celé
Vertikály zároveň příjemným zážitkem. Bez těchto velice kvalitních dam za mikrofonem
by pořad ztratil svou vysokou úroveň a celkovou jemnost, která
k vysílanému obsahu podle mého názoru patří.
Rozhovory,
jak jsem již napsal, jsou pro mě nejzajímavější částí pořadu. Zpravidla
moderátorka hovoří s hostem, který představuje pohled katolické víry
(ovšem nikoliv výhradně). Proto bych Vertikálu doporučil i posluchačům Rádia
Proglas. Velmi mi vyhovuje, právě na rozdíl od zmíněného katolického Rádia
Proglas, že se pořad věnuje i tématům, která bývala dříve tabuizována.
Z poslední doby jsou takovými okruhy například pedofilie v církvi,
potřebnost a výhody přijímání a rozšiřování jiných kultur a náboženství
v naší republice, význam politické moci církve vč. nadnárodních celků, a
mnohé další. Domnívám se, že časté připomínání, rozebírání a sdělování pohledu
církve nejen na zmíněná témata je potřebné, užitečné a zároveň očekávatelné od
Českého rozhlasu.
Mnoho
posluchačů Českého rozhlasu Plus je považovaných za posluchače náročné a
přemýšlivé. Proto bych uvítal obohacení Plusu o pořad Spirituála z Vltavy.
Spirituála je na tzv. vltavském webu představena jako „dva pořady
v jednom“. A je tomu skutečně tak. V první části nazvané „Duchovní
Evropa“ Martin C. Putna diskutuje o dějinách Evropy a v druhé části Petr
Vaďura, který, podle mých informací, též spolupracuje s TWR – Rádiem 7,
tedy stanicí protestantské víry, s hostem konfrontuje jednotlivé verše
Bible souvztažně na běžné situace v našich životech. Tato druhá část mi
připomíná dříve vysílaný pořad Kořeny s Ivanou Denčevovou, který jsme také
z našeho posluchačského pohledu reflektovali v naši práci „Pohled Klubu přátel Šestky na pořady
Českého rozhlasu Plus“ – kliknutím
zde stáhnete k přečtení, a dále v
naši práci „Pohled Klubu přátel
Šestky na pořady ČRo 6“ – kliknutím
zde stáhnete k přečtení.
Programovému
schématu Plusu by velmi prospělo, kdyby obsahovalo oba tyto poučné pořady a
nebál bych se je nazvat pořady vzdělávacími, i když částečně a někdy jen
diskuzními. Jejich kultivovanost a obsahová náplň by měla nejvíce vyhovovat
právě posluchači náročnému a přemýšlivému a takové by si měl Plus vhodnou
programovou skladbou pěstovat. Vertikálu a Spirituálu, dva pořady vysílané ve
stejném dni, ve stejném čase, ve stejné periodicitě, ale na dvou rozdílných
stanicích, za takové bez výhrad považuji.
Chtěl-li
by alespoň jeden z uvedených pořadů být průkopníkem a do budoucna si tak
možná také zachovat svou důležitost a potřebnost v programovém schématu
Českého rozhlasu, takovým počinem by mohla být zvýšená orientace na podporu i
jiných náboženství, jejichž význam a úloha i na našem území roste a do budoucna
se jistě stanou významnou součástí ovlivňující dění i v naší společnosti,
podobně, jako je tomu již dnes v tzv. Západní Evropě, od které se
v této věci můžeme hodně poučit. Neznám v celé programové skladbě
všech stanic Českého rozhlasu lepší a vhodnější pořady využitelné
k naplnění tohoto cíle.
NÁZORY:
Tomáš Němec:
Náboženské
pořady – první na Plusu, druhý na Vltavě. Neposlouchám je nikterak
systematicky, protože nejsem nábožensky založen. Přesto si rád poslechnu na
Vltavě některé výklady Martina C. Putny – je to člověk, který má obrovský přehled
a dovede uvádět věci do souvislostí. Jsem rád, že Vertikálu na Plusu moderují
také jiní lidé než Eva Hůlková.
Bohuslav Hynek:
Se
zájmem sleduji Vertikálu. Manželka se chystá do kostela, já pohled do náboženského
světa mezitím nahrazuji poslechem tohoto pořadu a lituji, že jsem v době
propagovaného ateismu nedostudoval Biblickou dějepravu.
Ivana Tothová:
Tyto
pořady neposlouchám.
(7 a) ON-LINE PLUS FILIP MUSIL
Dvaadvacetiminutový
pořad “Online plus” můžeme poslouchat na Českém rozhlase Plus každou sobotu od
20:05 a jeho opakování v neděli ve 03:05 a v 07:05. Pořad se věnuje aktuálním
tématům z technologického prostředí – hlavně internetových služeb. Snaží se
vysvětlit pro posluchače leckdy složitější témata – například problematiku
bitcoinu nebo blockchainu. Cílová skupina pořadu jsou mladší lidé, kteří se
přirozeně pohybují v prostředí internetu a technologií. Autorem pořadu je
moderátor David Slížek (šéfredaktor oborového webu Lupa.cz) a jako stálý
glosátor působí Petr Koubský (redaktor Deníku N).
Hlavním
cílem pořadu je shrnout týdenní agendu událostí a zpráv z prostředí
internetu a firem na něm působících. Některé pořady jsou zaměřeny tematicky a
s hlavním pozvaným hostem rozebírají určité téma obšírněji. Takto byla
zpracována například problematika fake news, bezpečnosti uživatelů nebo drahých
internetových tarifů.
Díky
pořadu dostává posluchač naservírované všechny důležité oborové novinky a
zprávy, takže je nemusí sám přes týden aktivně vyhledávat. Ocenil bych i
zlepšený mluvený projev moderátora, který se od roku 2015 (kdy pořad na vlnách
ČRo Plus začínal) posunul hodně dopředu.
Pořadu
bych ale vytkl malou snahu vysvětlovat použité složitější a oborové termíny
neznalým posluchačům, ti tak mají leckdy oprávněně pocit, že tento pořad není
pro ně a proto jej nebudou poslouchat – což je škoda. Dále bych si dokázal
představit, aby v pořadu častěji vystupovali hosté, odborníci na danou
oblast, kteří by mohli přinést větší vhled do problematiky a také by oživili
formát pořadu.
KLADY:
1.
Povšechné a dobře setříděné zprávy z online světa a nových technologií, které
nemají na českém rozhlasovém a televizním trhu obdoby
2. Tematické pořady, které osvětlují
složitější novinku nebo technologii s pozvaným hostem
ZÁPORY:
1. Užívání oborových slov (nejčastěji
z anglického jazyka), které jsou ne vždy dostatečně neznalým posluchačům
vysvětlovány
2. Propojení moderátora a stálého
glosátora s jejich soukromým zaměstnáním (Lupa.cz – David Slížek, Deník N,
dříve vydavatelství 067.cz – Petr Koubský). Bylo by vhodnější, pokud by pořad
dělali zaměstnanci rozhlasu nebo by alespoň v případě externistů nebyla
zmiňována další jejich byznysová aktivita.
(7 b) ON-LINE PLUS DAVID KLÍMA
Pořad
On-line Plus je můj oblíbený nedělní pořad, kdy po ranních zprávách v 7
hodin následuje druhá repríza 20 minut, kterou si zpravidla vychutnávám po
ranním zajištění hospodářství již v tichu a klidu před následnou cestou do
kostela. Premiéru má pořad v sobotu v osm hodin večer a první
opakování v neděli ve 3 hodiny v noci. Toto časové určení mi velmi
vyhovuje, protože rozhlas poslouchám tradičním způsobem a z archivu bych
jednotlivá vydání nepouštěl.
Na
pořadu mi velmi vyhovují tyto dvě skutečnosti. Za prvé a především personální
obsazení hlavního hosta Petra Koubského, kterého si moderátor David Slížek
pravidelně zve. Jeho nadhled a formulace jsou famózní. Samozřejmě se musím
přiznat také k tomu, že se mi velmi líbí jeho výrazný hlas. A právě tato
kombinace, jedinečného hlasu a jedinečné schopnosti nadhledu, dělá pro mě pořad
velmi atraktivním. Jako oceněníhodné vnímám někdy až lehce naivní formulaci
otázky, kterou David Slížek Petru Koubskému položí, což jistě nic nevypovídá o
skutečnosti tazatele, ale může to připomínat v životě tak běžnou situaci
konfrontace tázajícího se laika a odpovídajícího odborníka. Jsem si plně vědom,
že David Slížek je šéfredaktorem Lupy.cz, i proto oceňuji účast v této
milé hře.
Jako
druhý důvod zmíním obsah. Vždyť ten by měl být u každého pořadu nejdůležitější.
Zaznamenal jsem, že někdy je celé vydání monotematické, jindy je prodiskutováno
hned několik různých témat. Rozhodnout se, která koncepce je lepší, nebo
nebylo-li by úplně nejlepší spojit obě koncepce do jedné, je nesnadné a
domnívám se, skoro jsem si jist, že současná podoba je asi nejvíce vyhovující.
Je-li totiž potřeba téma více rozebrat, věnuje se mu celý pořad. Naopak
stačí-li krátký komentář, stihne se probrat okruhů více.
Ani
k obsahové náplni pořadu nemám žádnou negativní připomínku, vyhovuje mi
věnování se všem tématům spojeným s problematikou on-line světa, včetně
světa mobilní komunikace, periodik, legislativy, ekonomiky, svobody i kontroly
obsahu.
Když
se pořad věnuje okruhu periodik vydávaných on-line (někdy až s přesahem do
světa tištěných médií), částečně mi připomíná můj dřívější oblíbený pořad Média
v postmoderním světě Radka Kubička. I tato skutečnost v mém případě
svědčí ve prospěch.
Ani
na závěr nenapíši negativní kritiku, nemám k ní skutečně důvod. Pořad
On-line Plus mi vyhovuje po všech stránkách a děkuji oběma pánům, Davidu Slížkovi
i Petru Koubskému, že každý týden připravují nový díl. Přeji si, aby i nadále
měli dostatek sil i chuti být se svými posluchači.
NÁZORY:
Tomáš Němec:
Pořad
ze světa internetu a počítačů. Připadá mi, že David Slížek, který ho většinou
připravuje, to dělá hodně nesystematicky a pro lidi, kteří se touto oblastí
přímo nezabývají, často i nesrozumitelně. Rád jsem poslouchal dříve obdobné pořady,
které v rámci Magazínu Leonardo připravoval Marek Kuchařík. Tam jsem se toho dozvěděl víc.
Ivana Tothová:
Tento
pořad moc neposlouchám. Když jsem se nyní podívala, co je to za pořad, tak si
myslím, že je tam trošku prostor k vysvětlení, jak je možno poslouchat
rozhlasové vysílání – jaké jsou možnosti - pro nás starší už vůbec tyto
informace nejsou. Dříve byla v Týdeníku Rozhlas technická poradna. Stálo
by určitě za to, poradit nám starším, na čem poslouchat rozhlas, jak to vůbec
naladit, jaké jsou tam všechny fígle. Já třeba pořád nevím, co je to ten
podcast, nerozumím tomu, anglickým termínům už vůbec nerozumím. Myslím si, že
tady rozhlas velmi není vstřícný k posluchačům. Vy vyrábíte (jak říká pan
generální ředitel, že vyrábíte), sledujete poslechovost, ale úplně není
vstřícnost vůči posluchači. Možností jak poslouchat je mnoho, ale není to
srozumitelně sděleno celému širokému spektru posluchačů. Asi to není nutné
říkat lidem mladým, ale taková je doba, že děti si s tím poradí, ale
starší lidé si s tím neporadí a už vůbec nemají přehled o těch
přístrojích, na kterých je to možné poslouchat. Tady bych proto viděla prostor
pro lepší osvětu a pro lepší způsob, jak získat další posluchače i do budoucna.
(8) OSOBNOST PLUS ROMAN ELNER
Osobnost
Plus je pořad vysílaný od pondělí do pátku po 10:30. Jde o jeden
z mnoha v Českém rozhlase vysílaných pořadů typu moderátor zpovídá
hosta. Takových pořadů na jednotlivých stanicích najdeme mnoho. Mírně devalvuje,
že je vysílán každý všední den. Hosté, kteří se v něm střídají, nejsou
rozhodně žádní neznámí lidé, naopak. Leckdy jsou zvaní proto, že se účastní
nějakého aktuálního projektu nebo je právě medializován výsledek jejich práce.
Díky každodennímu vysílání se v pořadu střídá několik moderátorů, a ti
právě v Osobnosti Plus obtiskují svůj styl. Dominuje podle mě (mírně kontroverzním
projevem a osobními otázkami o soukromí) Barbora Tachecí. Hosté, kteří před ní
předstupují, ale vesměs ví, co je čeká. Mnoho dílů pořadu znamená i různorodou
kvalitu, vždy záleží na naladění a souladu hosta s moderátorem, střídají
se balastní místa se zajímavými myšlenkami a odpověďmi, ve kterých se i o známém
člověku můžete dozvědět nezveřejněné informace. Nejde tedy o žádný nadčasový
pořad. Užitečnějším by jistě bylo ubrání na kvantitě a přidání na kvalitě. Ze
zajímavých hostů mě upoutal například Jefim Fištejn (27. 11.), Marek Vašut (29.
11.) nebo Theodora Remundová (15. 11.).
KLADY:
-
různorodost moderátorů
-
občasně inspirativní zajímavý host se zajímavou řadou myšlenek
ZÁPORY:
-
četnost pořadu
-
malá „užitná hodnota“
-
proměnlivá kvalita (od myšlenkovosti k bezmyšlenkovosti)
NÁZORY:
Tomáš Němec:
Svůj
názor na tento pořad jsem v listopadu napsal ombudsmanovi Českého rozhlasu.
Dávám sem tedy odkaz na stránku ombudsmana s mým dopisem i s odpovědí pana
ombudsmana:
Podnět
jsem napsal proto, že kterýsi posluchač si ombudsmanovi stěžoval, že pořad
začala kromě Barbory Tachecí uvádět i
Lucie Vopálenská:
Mně
se naopak moderace paní Vopálenské líbí daleko víc než moderace paní
Tachecí. O svém názoru na paní Tachecí
jsem diskutoval s tehdejším šéfredaktorem Plusu Ondřejem Nováčkem už na schůzi
KRAPu v rove 2016 – viz článek na mém blogu:
Do
dnes nechápu, proč je paní Tachecí v Českém rozhlase tak protěžována.
Bohuslav Hynek:
Osobnost
Plus je "můj" pořad, stejně jako Pro a proti. V premiéře i opakování.
Ivana Tothová:
Je
to dobrý pořad. Mám ráda, když jsou moderátoři od sebe odlišitelní a paní
Tachecí má svůj styl. Mně se víc líbil styl paní Klusákové. Paní Vopálenská to
dělá také dobře. Pro mě tedy vše v pořádku.
Závěrem
Vysvětlení
Jak
už bylo řečeno v úvodu, mezi reflektovanými pořady se objevil pořad Alter eko,
který během hodnotícího období zanikl a přestal být vysílán. Mezi hodnocenými
pořady je i Spirituála, kterou vysílá stanice ČRo Vltava a hodnotiteli se
hodila jako ilustrace paralelně podobného vysílaného pořadu na stanici ČRo
Plus: Vertikála.
Hodnocení
stanice obecně – a jiných nereflektovaných pořadů:
Mezi
názorovými vyjádřeními členů Klubu se vyskytovala i hodnocení stanice obecně,
např:
Jaroslav Sedek: S programy stanice Plus jsem celkem spokojen.
Kateřina Adámková: Pořady
se opakují 3-5x za den (porovnala jsem program s programem před 2 lety, pořady
se vysílaly max. 2x), ale ve vysílání se denně vysílá tentýž komentář (např. slovo
spisovatele, nebo celá reportáž nebo glosa). Témata jsou nyní jiná a pro mne
méně zajímavá. Čtení ze sociálních sítí je pro koho? Z toho usuzuji, že nejsem
správná kategorie posluchače.
Bohuslav Hynek: Mám
velkou radost, že dámské obsazení pořadu Den podle... má stejně vysoké renomé
jako mužští analytici, byť jsem si vědom, že ženy mají přes den zpravidla i
jiné starosti než studovat elaboráty. Vždy vyberu něco z předešlého dne, co
pošlu mailem několika krajanům, svým přátelům, do Ameriky. S ČRo Plus usínám i
se probouzím. Ranní vysílání se vším, co nabízí (např. opakování důležitých
informací a pořadů z minulého dne, přehled tuzemského a zahraničního tisku,
atd.) je bezvadný úvod každého vstávání.
Petr Fráňa:
ČR Plus poslouchám každý den při cestě do práce autem mezi 7-8 h. a zase při
cestě zpět, mezi 17-19 h.
Ivana Tothová: Jsem
pečlivá a vděčná posluchačka stanice Plus a jsem ráda, že jsem se tímto zbavila
Radiožurnálu.
Podněty
V hodnocení a při diskuzích se
několikrát objevil názor na nadbytečné užívání oborových slov (nejčastěji
z anglického jazyka), které jsou ne vždy dostatečně neznalým posluchačům
vysvětlovány.
Ve vysílání některých pořadů se objevuje
propojování moderátora a stálého glosátora s jejich soukromým zaměstnáním
(Lupa.cz – David Slížek, Deník N, dříve vydavatelství 067.cz – Petr Koubský).
Bylo by vhodnější, pokud by pořad dělali zaměstnanci rozhlasu nebo by alespoň
v případě externistů nebyla zmiňována další jejich byznysová aktivita.
Shrnutí
Oproti předchozí
vypracované reflexi je škála názorů na hodnocené pořady mnohem pestřejší.
V ČRo jsou pořady různorodé, náročné a odpočinkové, kategorií bychom našli
jistě více. Pořady však nestojí sami o sobě, jsou za nimi skryti různorodí –
nám leckdy neznámí – tvůrci hodní ocenění.
Přání
Věříme,
že se nejedná o poslední reflexi vysílaných pořadů z různých stanic ČRo. Rádi
bychom i nadále na vlnách ČRo poslouchali kromě reflektovaných i řadu dalších
kvalitních pořadů tohoto zaměření. Cílem
nás – posluchačů – je kvalitní a myšlenkově bohaté a podnětné vysílání.
Snad jsme svým počínáním vzbudili zájem mezi členy i mezi rozhlasovými pracovníky.
Obsah
Úvod – tvůrci reflexe, výběr pořadů a cíl tohoto
písemného materiálu ___ 2
Reflexe
vybraných pořadů ___ 5
(1) RADIOKNIHA
___ 5
Roman Elner a názory: David Klíma, Tomáš Němec,
Bohuslav Hynek, Petr Fráňa, Ivana Tothová
(2) ALTER EKO
___ 7
Jiří
Kalibera a názory: Tomáš Němec, Ivana Tothová
(3) PRO A PROTI
___ 9
David Klíma a názory: Jiří Kalibera, Tomáš Němec Ivana
Tothová
(4) JAK TO BYLO DOOPRAVDY __ 10
Jiří
Kalibera a názory: Roman Elner, Filip Musil, Tomáš Němec, Ivana Tothová
(5) PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ __ 12
Jiří
Kalibera a názory: David Klíma Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Ivana Tothová
(6) VERTIKÁLA A SPIRITUÁLA __ 15
David
Klíma a názory: Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Ivana Tothová
(7) ON-LINE PLUS __ 17
Filip
Musil (7 a), David Klíma (7 b) a názory: Tomáš Němec, Ivana Tothová
(8) OSOBNOST PLUS __ 20
Roman
Elner a názory: Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Ivana Tothová
Závěrem __ 23
S názory: Jaroslava
Sedka, Kateřiny Adámkové, Bohuslava Hynka, Petra Fráni, Ivany Tothové
© Klub rozhlasové analytické publicistiky, Praha 2019
Členové „jádra“ Klubu: Kateřina
Adámková, Roman Elner, Jiří Kalibera, Filip Musil,
Libor Pátý a koordinátor
David Klíma
Klubový web – https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home
Klubová sekce na webu
ČRo Plus – http://www.rozhlas.cz/plus/klubposluchacu/
Text neprošel jazykovou
korekturou.
[2] Dosavadní přehled Klubem
vypracovaných hodnocení vztahujících se převážně k ČRo6 a ČRo Plus na: https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/dokumenty-klubu/.
Žádné komentáře:
Okomentovat