sobota 3. srpna 2019

REFLEXE členů klubu vybraných pořadů ČRo Plus 2018-2019



Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP)

Reflexe pořadů vysílaných stanicí ČRo Plus 
[na základě poslechu vysílání Českého rozhlasu Plus v období: červenec 2018 – únor 2019]

                                                                              
Praha – 2019



[Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP) – volné společenství existující od roku 2007 /původně pod názvem Klub přátel Šestky (KPŠ)/ a sdružující posluchače a přátele kvalitních současných a budoucích rozhlasových analyticko-publicistických pořadů Českého rozhlasu a podporující tvůrčí pracovníky Rozhlasu spojené s těmito pořady]




            

 



          






Úvod – tvůrci reflexe, výběr pořadů a cíl tohoto písemného materiálu

Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP) provázel ještě pod názvem Klub přátel Šestky (KPŠ) dnes už zaniklou analyticko-publicistickou stanici Český rozhlas 6 (ČRo 6). Od prvopočátku se volně sdružení a s rozhlasem propojení členové Klubu zaměřili na podporu kvalitních analyticko-publicistických rozhlasových pořadů vysílaných právě na stanici ČRo 6. Stanice ČRo 6 v roce 2013 zanikla, některými pořady vplynula do vysílacího schématu nově vzniklé stanice ČRo Plus. Členové Klubu se tedy po čase domluvili na změně názvu. Z Klubu přátel Šestky se stal Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP) – samotným názvem vyjadřuje cíl i směřování.
Hlavním iniciátorem klubového dění je tak zvané „jádro“ Klubu, což je několik členů, kteří se schází každý měsíc a debatují v přátelské atmosféře nad rozhlasovými tématy.
Čas od času vznikají v Klubu písemné reflexe či hodnocení jednotlivých pořadů i celého vysílacího schématu stanice Plus, ale i jiných stanic,[1] na nichž lze nalézt pořady zapadající do širokého rámce analytické publicistiky. Všechna hodnocení jsou veřejně dostupná.[2]  K reflektovaným pořadům za účasti některých jejich tvůrců Klub ve spolupráci s ČRo uspořádal tematická klubová setkání (např. v sobotu 20. 5. 2017 v Galerii Vinohradská 12). Klubová setkání v prostorách ČRo probíhají vždy alespoň 1x ročně.
Klub sdružuje členy různého politického smýšlení, různých povolání i různých zájmů, ale také různého věku a z různých míst České republiky, i ze zahraničí. Pojítkem všech je právě rozhlas a jeho poslech.
V měnícím se světě je Klub svým pojetím, organizací a zaměřením zřejmě velmi ojedinělý.
Setkání posledních let mají komorní charakter, velmi aktivních členů je jen několik, ale s o to intenzivnějším zájmem.


Rádi bychom zdůraznili, že jde o namátkový výběr pořadů napříč stanicemi ČRo. Leckteré předchozí reflexe hodnotily někdy větší, jindy menší množství pořadů. Někdy byly vypracovávány jako společný text s mnoha autory, jindy byla hodnocení jednotlivých pořadů ryze autorská, co pořad, to názor jednoho z členů Klubu.
Před setkáním členů Klubu s autory hodnocených pořadů tito autoři vždy v předstihu obdrželi výsledný hodnotící text a zaznívala k němu vzájemná dialogická rozprava.
Tentokrát se tvůrci reflexe rozhodli jinak. Každý člen tzv. „jádra“ Klubu si vybral přibližně dva jemu blízké a poslouchané pořady. Hodnocení jednotlivých pořadů má tedy několik vrstev:
1/ samotný hodnotící text, ryze autorský, s jediným autorem, kterým je člen „jádra“ Klubu,
2/ závěrem hodnotící části je stručný sumarizační výčet kladů a záporů hodnoceného pořadu,
3/ pod hodnocením každého pořadu je potom i několik názorů konkrétních členů „jádra“ Klubu nebo přímo členů nebo sympatizantů Klubu, kteří měli zájem podílet se vlastním názorem na hodnocení konkrétních pořadů. Tyto názory jsou šíří zcela různorodé a k tomu jsou někdy i v opozici s názorem autora hodnocení pořadu. Právě tato třetí část dokresluje pestrou názorovou pluralitu v Klubu.
V jednom případě jsme hodnotili pořad, který během dlouhého hodnotícího období zanikl (Alter eko).
Změnou je i to, že na klubovém setkání v Galerii Vinohradská 12 v sobotu 15. června 2019 zazní krátké prezentace autorů jednotlivých hodnocení. Prezentace určené:
a/ zvaným rozhlasovým pracovníkům – tvůrcům reflektovaných pořadů,
b/ příchozím členům Klubu.
Členové Klubu byli s textem reflexe seznámeni v předstihu, rozhlasoví tvůrci jej v plné verzi obdrží po červnovém setkání.
Cílem všeho snažení bylo přenesení dialogu nad hodnocenými pořady i rozhlasovým děním do hlavní části sobotního rozhlasového setkání posluchačů s tvůrci pořadů vysílaných na stanici ČRo Plus.


Co je přáním tvůrců tohoto textu?
Domníváme se, že ČRo se neobejde bez interakce s posluchači, bez odezvy na konání jednotlivých tvůrců i představitelů stanic a celého Rozhlasu. Na rozdíl od ohlasů nebo komentářů na sociálních sítích, které jsou do jisté míry anonymní – nebo od e-mailů či telefonátů jednotlivých posluchačů jednotlivým tvůrcům – nabízíme kolektivně vypracovaný názorový dokument. Následující řádky reflexí jednotlivých pořadů chápejte jako názory posluchačů, jimž leží na srdci zdar a kvalita vysílání ČRo. Text nebyl vypracován „na zakázku“ Rozhlasu, ale jako drobný posluchačský příspěvek „zdola“. Stejně jako předchozími, i tímto textem bychom rádi vstoupili do dialogu s tvůrci vybraných pořadů, i ČRo.





Reflexe vybraných pořadů

(1) RADIOKNIHA                                                             ROMAN ELNER

Radiokniha – přibližně půlhodinová předpůlnoční četba na stanici Plus, všední dny 23:30-0:00.

Pořad Radiokniha se z mého pohledu do jisté míry vymyká vysílacímu schématu stanice Plus. Do vysílání stanice ovšem určitě patří. Jsem velmi rád, že je na ní takový typ pořadu vysílán.

Radiokniha je kvalitou a svého druhu „nadčasovostí“ pořadem, který by mohl být vysílaný na mnoha jiných stanicích Českého rozhlasu (jako Vltava, Dvojka). Vnímám to jako klad pořadu.

Celý několikadílný cyklus četby z jedné knihy nezapře, že je vždy zkrácenou a upravenou verzí původní knižní předlohy. Pořad tedy může sloužit jako podnět k četbě tohoto knižního originálu.

Při kritickém zamýšlení se nad Radioknihou, se dostávám do úzkých. Najdu velké množství kladů. Málem lupou bych hledal nějaké zápory, jako laický posluchač si jich nejsem vědom. Snad jen pozdní předpůlnoční vysílací čas, který může bránit větší poslechovosti.

Je určitě na každém posluchači, který cyklus četby jej osloví. Spektrum posluchačů pořadu může podle mě být velmi pestré, od stoprocentních „konzumentů“ všech dílů, až po „labužníky“, kteří si buď z vysílání, nebo několik dní i z archivovaného záznamu četbu poslechnou, nebo zcela nahodilého posluchače.

Chápu, že z důvodů autorských práv nemohou být jednotlivé díly v audioarchivu dostupné stále, ale snad by šlo zařídit, aby to mohlo být déle než jen jeden týden. Oblibě pořadu i případné prodejnosti knihy by to jistě prospělo.

Přiznávám, že Radioknihu poslouchám spíš občasně. Vybírám si četbu podle titulu konkrétní knihy.

Každý díl je charakterizován profesionálním zpracováním četby (mluvené slovo, hudební podkres, gradace i uzavřenost jednotlivých dílů.

Z četby předešlých týdnů mě velmi zaujaly např. četby knihy „Berlín 1936“ Olivera Hilmese (10dílná četba od 15. června), nebo jí předcházející memoárová četba „Příslib úsvitu“ od spisovatele Romaina Garyho (10dílná četba od 4. června), následně jsem si přečetl i obě knižní verze.


KLADY:
- aktuálnost i nadčasovost četby
- vysoká umělecká kvalita zpracování pořadu
- podnícení posluchače k četbě knihy

ZÁPORY:
- pozdní čas vysílání (před půlnocí)
- jen týdenní dostupnost v audioarchivu



NÁZORY:

David Klíma:
Oceňuji existenci takového pořadu, který patři mezi mnou vyhledávaný na Radiu Proglas. Poslech na vlnách Českého rozhlasu mi znemožňuje jeho časová poloha ve vysílacím schématu. Protože můj zájem o takový typ pořadu není intenzivní, pořad si v audioarchivu o své vůli nevyhledám. Ze svého okolí však vím, že poslech rozhlasového vysílání z radiopřijímače je stereotyp, který se mladým lidem již úspěšně podařilo překonat a tak časová poloha Radioknihy, i její brzké stažení z audioarchivu, bez pochyb odpovídá modernímu posluchači.

Tomáš Němec:
Pořad považuji za velmi inspirativní. Jsou to četby na pokračování většinou z knih dokumentů, nebo i románů o různých osobnostech. Velmi na mně zapůsobily například vzpomínky Jiřího Hejdy nazvané Žil jsem zbytečně. Když jsem nemohl ten den poslouchat, vždy jsem si poslechl ze záznamu. Přestože zdaleka ne všechny četby se mi líbily, považuji různorodý výběr za podnětný. Považuji za vynikající, že se v Radioknize objevují premiéry, ale i vhodné reprízy z doby, kdy stanice ČRo Plus ještě neexistovala – např. četba z roku 2008 František Weyr: Paměti z přelomu století v interpretaci dnes už zesnulého herce Ladislava Lakomého. Řada četeb na Plusu je připravována pod vedením skvělé brněnské dramaturgyně a redaktorky Aleny Blažejovské. Jeho zařazení před půlnocí považuji za vynikající, protože po půlnoci navazuje obdobný životopisný pořad Osudy.

Bohuslav Hynek:
U Radioknihy mi vadí čas vysílání 23.30. Vždy se těším, ale zpravidla zaspím.

Petr Fráňa:
Vadí mi hodně, že pořad čtení ze zajímavých knih je až před půlnocí.

Ivana Tothová:
Skvělá věc, skvělý čas, poslouchám ji ze záznamu. Jsem ráda, že je tam memoárová literatura, a tím se liší od čtení na pokračování na Vltavě nebo Dvojce.




(2) ALTER EKO                                                                 JIŘÍ KALIBERA

Pořad Alter eko vysílá Český rozhlas na stanici Plus každou středu od 15:33 do 16:00. Opakování pořadu bývá tentýž den od 22:39 a následující sobotu od 10:07.

Pořad je zaměřen na důležité ekonomické otázky ze současnosti nebo nedávné minulosti.

Jedná se o rozhovor dvou ekonomů, špičkových odborníků. V daném dílu pořadu vystupuje vždy jeden z nich jako moderátor, tedy ten, kdo se ptá, a druhý jako host, čili ten, kdo odpovídá.

Název pořadu je proto jakousi slovní hříčkou, obměnou termínu “alter ego”, čili “druhé já”.

Témata pořadu mají přesah do politiky, ekologie, etiky, filosofie, i dalších oborů.

Pořad má vysokou odbornou úroveň. Perfektně připraveni jsou nejen hosté, ale i moderátoři. Dvojice specialistů moderátor – host si ale musí dát pozor na to, aby jejich odborná debata byla srozumitelná i pro posluchače. Někteří hosté proto – ku prospěchu věci - používají k vysvětlení ekonomických pojmů příměry z jiných oborů nebo z denního života.

Není-li mezi moderátorem a hostem žádný rozdíl v úrovni znalostí (u obou je špičková), ztěžuje to posluchači orientaci v tom, kdo zrovna mluví. Proto dobře působí větší rozrůzněnost hlasů (např. žena x muž, mladší x starší) nebo častější oslovení hosta moderátorem, třeba i křestním jménem.

Někteří lidé považují ekonomickou vědu za nudnou a některé díly pořadu opravdu mohou působit poněkud monotónním dojmem. Zde pomohou již zmíněné přesahy témat do jiných oblastí, např. do politiky, či ekologie. Oživením jsou i příměry z denního života, různé osobní vzpomínky, či špetka humoru. To všechno hosté občas použijí, mohli by to ale dělat častěji.

Dramaturg pořadu by se také měl neustále snažit vybírat ta nejdůležitější témata v kontextu domácím i světovém. To přiláká k přijímači náročného posluchače.
Pro náročného posluchače je důležitá i úroveň zpracování tématu. Tím máme na mysli zejména to, že pořad by měl být hledajícím, že by měl věci zkoumat z různých úhlů pohledu. Zde se může vedle hosta uplatnit se svým názorem na věc i moderátor.

Svou odbornou úrovní patří pořad Alter eko ke špičce toho, co produkuje Český rozhlas Plus, a je tak příkladem ostatním pořadům.



NÁZORY:

Tomáš Němec:
Tento pořad poslouchám jen výjimečně, protože se týká ekonomických témat, o která se nezajímám. Z mého pohledu důchodce z jiného oboru mi připadá složitý.

 Ivana Tothová:
Neposlouchám, i když je to možná škoda. Už nejsem ekonomicky činná, ale mělo by to být více zaměřeno i na ty, kteří už nepracují, ale s penězi nějak pracují.





(3) PRO A PROTI                                                              DAVID KLÍMA

Pořad „Pro a proti“ je 25minutová diskuze třech aktérů, z nichž dva jsou hosté ve studiu. V současné době se vysílá každý všední den dopoledne v půl desáté, večer v půl osmé a ještě v půl druhé v noci.

Český rozhlas Plus, na jehož vlnách se „Pro a proti“ vysílá, pořad představuje jako konfrontaci dvou hostů hájících na diskutované téma opačný názor. V situaci, kdy hosté tyto opačné názory skutečně zastávají, diskuze zpravidla má náboj, vývoj a ke konci bývá často docela bouřlivá. Mnohokrát se však stává, že je do důsledku naplněno jen ono zmíněné hájení opačného názoru. I takováto diskuze může být velmi zajímavá, přínosná a obohacující posluchače a proto považuji za nadbytečné mnohokrát až omlouvání se hostů, že sdílí názor podobný nebo někdy i stejný. Je jistě lepší vést kultivovanou debatu dvou lidí s podobným názorem, než za každou cenu i uměle vytvářet napětí, nesouhlas a někdy až nuceně hledat, v čem přeci jen bychom mohli nesouhlasit. Bylo-li by na začátku pořadu sděleno, že oba hosté zaujímají velmi podobný názorový proud, myslím si, že to bude mnohem poctivější, srozumitelnější i lidštější.

Osobnost moderátora je v pořadu tohoto typu klíčová. Za ztrátu času, který je brán hostům, považuji moderátorem opakování částí vět (nebo i vět celých) hosta, který právě domluvil a z těchto vět poté moderátor vytváří otázky pro druhého hosta. V situaci, kdy se diskutující ve studiu vzájemně neslyší, má tato metoda vedení rozhovoru jistě své opodstatnění, avšak za situace, kdy se všichni aktéři pořadu slyší, vnímám takové modelování otázek z vět hostů za nadbytečné. Druhý host jistě sám ví, jak na vyřčené svým „protivníkem“ v diskuzi bude reagovat. Velká výhoda zkrácení vstupů moderátora by byl časový zisk pro hosty, jejichž projev považuji v pořadu za žádanější.

Vítám trojnásobné umístění v programovém schématu, stejně tak i časy, ve kterých je v tomto období pořad vysílán. Délka pořadu je podle mého názoru dostatečná, stejně tak jeho tematická pestrost.


KLADY:
- tematická pestrost
- délka pořadu, časy vysílání

ZÁPORY:
- dlouhé vstupy moderátora, který opakuje již vyřčené
- někdy až nucené hledání protinázorů



NÁZORY:

Jiří Kalibera:
Moderátor by měl diskusi řídit tak, aby se mluvilo k věci a pokud možno stručně a výstižně. Sám by neměl prezentovat svoje názory a ani z jeho otázek by nemělo být patrno, jestli je "pro" anebo "proti".

Tomáš Němec:
Zajímavý pořad, který má ukázat dva různé pohledy na stejné téma. Bohužel často se nedaří tvůrcům pořadu k sobě vybrat takové hosty, kteří by objasnili ony protichůdné názory. Stává se, že hosté se kloní ke stejnému názoru. Často se ale stává, že host nemůže doříct větu, aniž by ho moderátor / moderátorka nepřerušil/a. Posluchač se nedozví prakticky nic a konkrétní pořad pak postrádá smysl.

Ivana Tothová:
Tento pořad mám ráda. Je to fajn, když jsou tam dobří hosté, mezi kterými to jiskří. Nemám s tímto pořadem žádný problém.





(4) JAK TO BYLO DOOPRAVDY                                JIŘÍ KALIBERA

Třicetiminutový pořad “Jak to bylo doopravdy” můžeme poslouchat na Českém rozhlase Plus každé pondělí od 20:05 a jeho opakování v úterý ve 03:05 a v sobotu ve 14:34. Pořad se věnuje naší historii. Je zaměřen převážně na české dějiny 20. století, starší období jsou námětem pořadu méně často. Autorkou i moderátorkou pořadu je Ivana Chmel Denčevová. Ta si do každého dílu pořadu zve některého z našich historiků.
Pořad si klade za cíl odhalovat různé mýty a jiné nepravdy spojené s výkladem naší historie. Autorka pořadu se o to pokouší v rozhovoru s historikem. Klade mu otázky, takže pořad se stává hledajícím. Do hledání historické skutečnosti jsme tak vtaženi i my posluchači. Pořad působí i na naši fantazii, když u přijímače ožívá naše historie v hraných scénkách “jak to asi bylo”.

Pořadu je ale možno i leccos vytknout. V první řadě jde o samotnou formulaci hlavní otázky příslušného dílu pořadu. Otázka je zaměřena vždy na určitý konkrétní “mýtus”. Bývá však příliš snadná a navíc formulovaná “návodně”. Už od začátku dílu pořadu je pak jasné, jaká bude závěrečná odpověď: bude zamítat “mýtus” označený často už v názvu dílu.

Pořad tím není zcela znehodnocen, protože autorka zároveň klade hostu i další otázky k širšímu tématu, host – historik odpovídá. Celkový dojem tím ale utrpí.
Jak z toho ven?

Podle mého názoru by se pořad měl přejmenovat třeba na “Otázky z naší minulosti”. Nedával by si za cíl pranýřovat předem označený “mýtus”, ale pouze klást otázky.

K danému dílu pořadu by měla autorka položit takovou otázku, na kterou je možná odpověď “ano” i “ne”. Ona sama by odpověď předem neznala. Po celou dobu rozhovoru s historikem by byla zvědavá, co se od něho dozví. S ní by byl zvědavý i posluchač.

Základním úkolem autorky by pak bylo, aby se pořad soustředil na takové otázky dějin, které jsou důležité pro naši současnost.


KLADY:
a/ Pořad nepodává hotový, suchý výčet historických faktů, ale je pořadem hledajícím. Klade si různé otázky a snaží se na ně odpovídat.
b/ Podněcuje fantazii posluchače hranými scénkami z naší historie.
c/ Mne osobně přitahuje i volbou zajímavých témat z našich moderních i starších dějin.

ZÁPOR:
Hlavní otázka dílu pořadu bývá příliš snadná a návodně formulovaná.


NÁZORY:

Roman Elner:
Obsah pořadu nekoresponduje se zavádějícím názvem. „Jak to bylo doopravdy“ nikdy ze sta procent nezjistíme, vždy půjde o historický úhel pohledu na základě nějaké sumy faktů. V rozhlasovém studiu nikdy nemůže být všeznalý historik, který diktátorsky sdělí „Jak to bylo doopravdy“. Pořadu, navíc oživovanému hranými miniscénkami, by – bez jakéhokoliv staromilství – slušel název pořadu na dřívější stanici Šestka: Historie věčně živá.

Filip Musil:
U tohoto pořadu mám jako posluchač, který je zvyklý na zpracování historických rozhlasových či televizních relací, které jdou více do hloubky, problém s banálně (bulvárně) položenou hlavní hypotézou. Ruší mě i dramatické ztvárnění částí pořadu, které nutně vede ke zjednodušení celé problematiky. Bohužel pořad za celou dobu své existence z výše uvedených důvodů byl pro mě spíše zklamáním.

Tomáš Němec:
Pořad se mi nelíbí. Připadá mi příliš propagandistický. Nastolí určité historické téma a už v úvodu dá najevo, že vše, co bylo o tomto tématu řečeno za socialismu, je špatně a teprve Ivana Chmel Denčevová, případně s nějakým odborníkem, ukážou „jak to bylo doopravdy“. Pořad si občas poslechnu, ale připadá mi spíše úsměvný.

Ivana Tothová:
Myslím si, že spousta věcí byla v minulosti různě pokřivována, i proto se mně tento pořad líbí.





(5) PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ                                               JIŘÍ KALIBERA

Pořad “Příběhy 20. století” vysílá Český rozhlas už od roku 2006. Nejprve to bylo na Rádiu Česko, od roku 2013 na stanici Plus. Pořad je padesátiminutový a na Plusu ho můžeme poslouchat každou neděli od 20:05. Reprízu pak následující sobotu, a to od 04:05 na Plusu a od 21:05 na Radiožurnálu. Autory pořadu jsou žurnalisté a spisovatelé Adam Drda a Mikuláš Kroupa ze společnosti Post Bellum.

Jedná se o rozsáhlý dokumentární cyklus sestavený ze vzpomínek pamětníků. Svoje příběhy vyprávějí váleční veteráni, účastníci druhého i třetího odboje, židovští pamětníci, kteří přežili holocaust, disidenti z období normalizace a někdy i ti, kteří komunistický režim aktivně podporovali (příslušníci tehdejší policie či pohraniční stráže).

Jaký je význam pořadu pro dnešního posluchače?

Kdo tehdejší dobu nezažil, snad mu pořad pomůže ji pochopit.

Kdo ji zažil, má možnost svůj životní příběh konfrontovat s osudem hrdinů nebo těch, kdo se narodili ve špatný čas na špatném místě.

Pořad přináší důležité informace o téměř zapomenutých dějích. A činí tak formou autentických osobních vzpomínek, které jsou velmi působivé.

Pořad je skoro celý složen z natočených vzpomínek pamětníků. Průvodní slovo autora v něm zabírá jen malý prostor. Tato kostra pořadu se však nemění ani během hodně dlouhé doby (snad let) jeho vysílání, a to s sebou nese nebezpečí, že se pořad stane monotónním.

Snad by mu prospěla tato úprava:

Vzpomínky pamětníka by byly rozděleny do dvou dílů pořadu. První díl by jim byl věnován celý a měl by stejnou podobu, jako tomu bylo dosud. Druhý díl by se lišil. V jeho první polovině by nejprve autor pořadu stručně zopakoval obsah prvního dílu. Pak by pamětník dokončil svoje vypravování. Ve druhé polovině druhého dílu by o právě odvysílaném vedl rozhovor autor pořadu s pozvaným historikem. K mikrofonu by si pozval odborníka na naše moderní dějiny. Ten by se předem seznámil nejen s předchozími díly pořadu za delší období, ale i se vzpomínkami pamětníků s jiným životním příběhem, např. těch co odešli do emigrace, nebo “obyčejných” lidí, kteří zůstali a aktivně se nezapojili do žádné z forem odporu (mlčící většina).

Rozhovor s historikem by přinesl oživení pořadu. Host by navíc byl schopen zasadit právě odvysílaný příběh do širšího rámce a spolu s ostatními vzpomínkami pamětníků ho využít při budování obrazu naší minulosti.


KLADY:
Přináší důležité nové či polozapomenuté informace z naší nedávné minulosti. Jsou z míst a situací neznámých či nepřístupných většině obyčejných lidí.
Tyto informace jsou sdělovány působivou formou autentických osobních vzpomínek.

ZÁPORY:
Po mnoha dílech se stejnou osnovou se pořad stává monotónním.



NÁZORY:

David Klíma:
Pořad nepravidelně poslouchám v sobotu po 4. hodině ranní, kdy na stanici Plus je vysíláno jeho opakování. Na rozdíl od Jiřího Kalibery se domnívám, že stále stejná podoba pořadu je k jeho prospěchu a vítám, že do vzpomínek není vkládán pohled teoretiků (historiků), že skutečně prožitý život hlavního hosta pořadu není (byť v jiném díle) konfrontován s historickou teorií, historickými tezemi nebo snad i dogmaty. Návrh na změnu v koncepci pořadu, který Jiří Kalibera (jako hlavní reflektující) uvádí ve své reflexi, bych uvítal jen tehdy, když by byl pořad vysílán v celku. To by však de facto znamenalo 2hodinový soustavný a soustředěný poslech. To jistě možné je a snad je to i žádoucí, vždyť od koho jiného se máme učit a získávat vhledy do událostí, než od těch, kteří je přímo prožili. Překážkou takto hodnotného a potřebného rozšířeného pojetí pořadu je celková koncepce všech stanic Českého rozhlasu, včetně Plusu.
Velmi alarmující a hodnotu Příběhů 20. století snižující prvek je nucené přerušování pořadu krátkou zpravodajskou relací „v půl“. Je skutečně velmi působivé, je-li posluchač již plně vnořen do života hlavního hosta, prožívá s ním jednotlivé dny a hodiny jeho často utrpení, začíná si uvědomovat souvislosti nejen ty historické, ale i ty s přesahem do dneška, prostě a jednoduše dýchá s příběhem a je v očekávání dalšího vývoje událostí a osudu dotyčného, když je bezcitně z tohoto hlubokého myšlenkového rozpoložení vytržen sdělením nutnosti vyslechnout si aktuální přehled zpráv a anoncí na jiné pořady stanice Plus. Nebojím se takové roztržení myšlenek a prožívání příběhu nazvat skoro až znásilněním. V takové koncepci stanice Plus a Českého rozhlasu obecně bohužel není prostor pro jinak velmi užitečné potenciální rozšíření hodnotných pořadů pro náročného posluchače.

Tomáš Němec:
Nesnáším ponuré hlasy Adama Drdy a Mikuláše Kroupy a tak se tomuto pořadu vyhýbám. Připadá mi stejně propagandistický jako „Jak to bylo doopravdy“.

Bohuslav Hynek:
V Příbězích 20. století si nevážím Mikuláše Kroupy, je příliš zaujatý. Jeho táta v Názorech a argumentech hodnotí minulou epochu smířlivěji, spravedlivěji, moudřeji, jak se u filozofa patří.

Ivana Tothová:
Je to naprosto skvělý projekt, to je neoddiskutovatelné. Myslím si, že to ocení až další generace, naše rodina přispěla dvěma příběhy, samozřejmě nejen proto to považuji za naprosto úžasný projekt. Fandím vám!





(6) VERTIKÁLA A SPIRITUÁLA                                  DAVID KLÍMA

Pořad Vertikála vysílá Český rozhlas Plus v neděli mezi 8. a 9. hodinou dopolední. Obsahem se jedná na vlnách Českého rozhlasu o tradiční pořad, který má v současné době svého dvojníka v pořadu Spirituála vysílaném ve stejném čase na stanici Vltava. Na regionálních stanicích je v sobotu po 9. hodině vysílán pořad Mezi nebem a zemí (který jsme z našeho posluchačského pohledu reflektovali v naši práci „Reflexe (číslo 2) vybraných analyticko-publicistických pořadů vysílaných regionálními stanicemi ČRo a stanicemi Junior, Wave a Vltava“kliknutím zde stáhnete k přečtení) a v dřívějších dobách byl i na stanici Radiožurnál vysílán pořad podobného obsahu (Křesťanský týdeník).

Pořad bych rozdělil do dvou částí, kdy první (kratší) bývá přehled událostí, která je následována rozhovorem (nebo dvěma rozhovory). Tyto rozhovory představují stěžejní a nejhodnotnější část Vertikály a kvůli nim ji také často poslouchám. Díky velmi kultivovanému moderování paní Brůhové a Hůlkové je poslech celé Vertikály zároveň příjemným zážitkem. Bez těchto velice kvalitních dam za mikrofonem by pořad ztratil svou vysokou úroveň a celkovou jemnost, která k vysílanému obsahu podle mého názoru patří.

Rozhovory, jak jsem již napsal, jsou pro mě nejzajímavější částí pořadu. Zpravidla moderátorka hovoří s hostem, který představuje pohled katolické víry (ovšem nikoliv výhradně). Proto bych Vertikálu doporučil i posluchačům Rádia Proglas. Velmi mi vyhovuje, právě na rozdíl od zmíněného katolického Rádia Proglas, že se pořad věnuje i tématům, která bývala dříve tabuizována. Z poslední doby jsou takovými okruhy například pedofilie v církvi, potřebnost a výhody přijímání a rozšiřování jiných kultur a náboženství v naší republice, význam politické moci církve vč. nadnárodních celků, a mnohé další. Domnívám se, že časté připomínání, rozebírání a sdělování pohledu církve nejen na zmíněná témata je potřebné, užitečné a zároveň očekávatelné od Českého rozhlasu.
Mnoho posluchačů Českého rozhlasu Plus je považovaných za posluchače náročné a přemýšlivé. Proto bych uvítal obohacení Plusu o pořad Spirituála z Vltavy. Spirituála je na tzv. vltavském webu představena jako „dva pořady v jednom“. A je tomu skutečně tak. V první části nazvané „Duchovní Evropa“ Martin C. Putna diskutuje o dějinách Evropy a v druhé části Petr Vaďura, který, podle mých informací, též spolupracuje s TWR – Rádiem 7, tedy stanicí protestantské víry, s hostem konfrontuje jednotlivé verše Bible souvztažně na běžné situace v našich životech. Tato druhá část mi připomíná dříve vysílaný pořad Kořeny s Ivanou Denčevovou, který jsme také z našeho posluchačského pohledu reflektovali v naši práci „Pohled Klubu přátel Šestky na pořady Českého rozhlasu Plus“kliknutím zde stáhnete k přečtení, a dále v naši práci „Pohled Klubu přátel Šestky na pořady ČRo 6“kliknutím zde stáhnete k přečtení.

Programovému schématu Plusu by velmi prospělo, kdyby obsahovalo oba tyto poučné pořady a nebál bych se je nazvat pořady vzdělávacími, i když částečně a někdy jen diskuzními. Jejich kultivovanost a obsahová náplň by měla nejvíce vyhovovat právě posluchači náročnému a přemýšlivému a takové by si měl Plus vhodnou programovou skladbou pěstovat. Vertikálu a Spirituálu, dva pořady vysílané ve stejném dni, ve stejném čase, ve stejné periodicitě, ale na dvou rozdílných stanicích, za takové bez výhrad považuji.
Chtěl-li by alespoň jeden z uvedených pořadů být průkopníkem a do budoucna si tak možná také zachovat svou důležitost a potřebnost v programovém schématu Českého rozhlasu, takovým počinem by mohla být zvýšená orientace na podporu i jiných náboženství, jejichž význam a úloha i na našem území roste a do budoucna se jistě stanou významnou součástí ovlivňující dění i v naší společnosti, podobně, jako je tomu již dnes v tzv. Západní Evropě, od které se v této věci můžeme hodně poučit. Neznám v celé programové skladbě všech stanic Českého rozhlasu lepší a vhodnější pořady využitelné k naplnění tohoto cíle.


NÁZORY:

Tomáš Němec:
Náboženské pořady – první na Plusu, druhý na Vltavě. Neposlouchám je nikterak systematicky, protože nejsem nábožensky založen. Přesto si rád poslechnu na Vltavě některé výklady Martina C. Putny – je to člověk, který má obrovský přehled a dovede uvádět věci do souvislostí. Jsem rád, že Vertikálu na Plusu moderují také jiní lidé než Eva Hůlková.

Bohuslav Hynek:
Se zájmem sleduji Vertikálu. Manželka se chystá do kostela, já pohled do náboženského světa mezitím nahrazuji poslechem tohoto pořadu a lituji, že jsem v době propagovaného ateismu nedostudoval Biblickou dějepravu.

Ivana Tothová:
Tyto pořady neposlouchám.





(7 a) ON-LINE PLUS                                                         FILIP MUSIL

Dvaadvacetiminutový pořad “Online plus” můžeme poslouchat na Českém rozhlase Plus každou sobotu od 20:05 a jeho opakování v neděli ve 03:05 a v 07:05. Pořad se věnuje aktuálním tématům z technologického prostředí – hlavně internetových služeb. Snaží se vysvětlit pro posluchače leckdy složitější témata – například problematiku bitcoinu nebo blockchainu. Cílová skupina pořadu jsou mladší lidé, kteří se přirozeně pohybují v prostředí internetu a technologií. Autorem pořadu je moderátor David Slížek (šéfredaktor oborového webu Lupa.cz) a jako stálý glosátor působí Petr Koubský (redaktor Deníku N).

Hlavním cílem pořadu je shrnout týdenní agendu událostí a zpráv z prostředí internetu a firem na něm působících. Některé pořady jsou zaměřeny tematicky a s hlavním pozvaným hostem rozebírají určité téma obšírněji. Takto byla zpracována například problematika fake news, bezpečnosti uživatelů nebo drahých internetových tarifů.

Díky pořadu dostává posluchač naservírované všechny důležité oborové novinky a zprávy, takže je nemusí sám přes týden aktivně vyhledávat. Ocenil bych i zlepšený mluvený projev moderátora, který se od roku 2015 (kdy pořad na vlnách ČRo Plus začínal) posunul hodně dopředu.

Pořadu bych ale vytkl malou snahu vysvětlovat použité složitější a oborové termíny neznalým posluchačům, ti tak mají leckdy oprávněně pocit, že tento pořad není pro ně a proto jej nebudou poslouchat – což je škoda. Dále bych si dokázal představit, aby v pořadu častěji vystupovali hosté, odborníci na danou oblast, kteří by mohli přinést větší vhled do problematiky a také by oživili formát pořadu.


KLADY:
1. Povšechné a dobře setříděné zprávy z online světa a nových technologií, které nemají na českém rozhlasovém a televizním trhu obdoby

2. Tematické pořady, které osvětlují složitější novinku nebo technologii s pozvaným hostem

ZÁPORY:
1. Užívání oborových slov (nejčastěji z anglického jazyka), které jsou ne vždy dostatečně neznalým posluchačům vysvětlovány

2. Propojení moderátora a stálého glosátora s jejich soukromým zaměstnáním (Lupa.cz – David Slížek, Deník N, dříve vydavatelství 067.cz – Petr Koubský). Bylo by vhodnější, pokud by pořad dělali zaměstnanci rozhlasu nebo by alespoň v případě externistů nebyla zmiňována další jejich byznysová aktivita.


(7 b) ON-LINE PLUS                                                        DAVID KLÍMA

Pořad On-line Plus je můj oblíbený nedělní pořad, kdy po ranních zprávách v 7 hodin následuje druhá repríza 20 minut, kterou si zpravidla vychutnávám po ranním zajištění hospodářství již v tichu a klidu před následnou cestou do kostela. Premiéru má pořad v sobotu v osm hodin večer a první opakování v neděli ve 3 hodiny v noci. Toto časové určení mi velmi vyhovuje, protože rozhlas poslouchám tradičním způsobem a z archivu bych jednotlivá vydání nepouštěl.

Na pořadu mi velmi vyhovují tyto dvě skutečnosti. Za prvé a především personální obsazení hlavního hosta Petra Koubského, kterého si moderátor David Slížek pravidelně zve. Jeho nadhled a formulace jsou famózní. Samozřejmě se musím přiznat také k tomu, že se mi velmi líbí jeho výrazný hlas. A právě tato kombinace, jedinečného hlasu a jedinečné schopnosti nadhledu, dělá pro mě pořad velmi atraktivním. Jako oceněníhodné vnímám někdy až lehce naivní formulaci otázky, kterou David Slížek Petru Koubskému položí, což jistě nic nevypovídá o skutečnosti tazatele, ale může to připomínat v životě tak běžnou situaci konfrontace tázajícího se laika a odpovídajícího odborníka. Jsem si plně vědom, že David Slížek je šéfredaktorem Lupy.cz, i proto oceňuji účast v této milé hře.
Jako druhý důvod zmíním obsah. Vždyť ten by měl být u každého pořadu nejdůležitější. Zaznamenal jsem, že někdy je celé vydání monotematické, jindy je prodiskutováno hned několik různých témat. Rozhodnout se, která koncepce je lepší, nebo nebylo-li by úplně nejlepší spojit obě koncepce do jedné, je nesnadné a domnívám se, skoro jsem si jist, že současná podoba je asi nejvíce vyhovující. Je-li totiž potřeba téma více rozebrat, věnuje se mu celý pořad. Naopak stačí-li krátký komentář, stihne se probrat okruhů více.

Ani k obsahové náplni pořadu nemám žádnou negativní připomínku, vyhovuje mi věnování se všem tématům spojeným s problematikou on-line světa, včetně světa mobilní komunikace, periodik, legislativy, ekonomiky, svobody i kontroly obsahu.

Když se pořad věnuje okruhu periodik vydávaných on-line (někdy až s přesahem do světa tištěných médií), částečně mi připomíná můj dřívější oblíbený pořad Média v postmoderním světě Radka Kubička. I tato skutečnost v mém případě svědčí ve prospěch.
Ani na závěr nenapíši negativní kritiku, nemám k ní skutečně důvod. Pořad On-line Plus mi vyhovuje po všech stránkách a děkuji oběma pánům, Davidu Slížkovi i Petru Koubskému, že každý týden připravují nový díl. Přeji si, aby i nadále měli dostatek sil i chuti být se svými posluchači.



NÁZORY:

Tomáš Němec:
Pořad ze světa internetu a počítačů. Připadá mi, že David Slížek, který ho většinou připravuje, to dělá hodně nesystematicky a pro lidi, kteří se touto oblastí přímo nezabývají, často i nesrozumitelně. Rád jsem poslouchal dříve obdobné pořady, které v rámci Magazínu Leonardo připravoval Marek Kuchařík.  Tam jsem se toho dozvěděl víc.

Ivana Tothová:
Tento pořad moc neposlouchám. Když jsem se nyní podívala, co je to za pořad, tak si myslím, že je tam trošku prostor k vysvětlení, jak je možno poslouchat rozhlasové vysílání – jaké jsou možnosti - pro nás starší už vůbec tyto informace nejsou. Dříve byla v Týdeníku Rozhlas technická poradna. Stálo by určitě za to, poradit nám starším, na čem poslouchat rozhlas, jak to vůbec naladit, jaké jsou tam všechny fígle. Já třeba pořád nevím, co je to ten podcast, nerozumím tomu, anglickým termínům už vůbec nerozumím. Myslím si, že tady rozhlas velmi není vstřícný k posluchačům. Vy vyrábíte (jak říká pan generální ředitel, že vyrábíte), sledujete poslechovost, ale úplně není vstřícnost vůči posluchači. Možností jak poslouchat je mnoho, ale není to srozumitelně sděleno celému širokému spektru posluchačů. Asi to není nutné říkat lidem mladým, ale taková je doba, že děti si s tím poradí, ale starší lidé si s tím neporadí a už vůbec nemají přehled o těch přístrojích, na kterých je to možné poslouchat. Tady bych proto viděla prostor pro lepší osvětu a pro lepší způsob, jak získat další posluchače i do budoucna.




(8) OSOBNOST PLUS                                                   ROMAN ELNER

Osobnost Plus je pořad vysílaný od pondělí do pátku po 10:30. Jde o jeden z mnoha v Českém rozhlase vysílaných pořadů typu moderátor zpovídá hosta. Takových pořadů na jednotlivých stanicích najdeme mnoho. Mírně devalvuje, že je vysílán každý všední den. Hosté, kteří se v něm střídají, nejsou rozhodně žádní neznámí lidé, naopak. Leckdy jsou zvaní proto, že se účastní nějakého aktuálního projektu nebo je právě medializován výsledek jejich práce. Díky každodennímu vysílání se v pořadu střídá několik moderátorů, a ti právě v Osobnosti Plus obtiskují svůj styl. Dominuje podle mě (mírně kontroverzním projevem a osobními otázkami o soukromí) Barbora Tachecí. Hosté, kteří před ní předstupují, ale vesměs ví, co je čeká. Mnoho dílů pořadu znamená i různorodou kvalitu, vždy záleží na naladění a souladu hosta s moderátorem, střídají se balastní místa se zajímavými myšlenkami a odpověďmi, ve kterých se i o známém člověku můžete dozvědět nezveřejněné informace. Nejde tedy o žádný nadčasový pořad. Užitečnějším by jistě bylo ubrání na kvantitě a přidání na kvalitě. Ze zajímavých hostů mě upoutal například Jefim Fištejn (27. 11.), Marek Vašut (29. 11.) nebo Theodora Remundová (15. 11.).


KLADY:
- různorodost moderátorů
- občasně inspirativní zajímavý host se zajímavou řadou myšlenek

ZÁPORY:
- četnost pořadu
- malá „užitná hodnota“
- proměnlivá kvalita (od myšlenkovosti k bezmyšlenkovosti)


NÁZORY:

Tomáš Němec:
Svůj názor na tento pořad jsem v listopadu napsal ombudsmanovi Českého rozhlasu. Dávám sem tedy odkaz na stránku ombudsmana s mým dopisem i s odpovědí pana ombudsmana:
Podnět jsem napsal proto, že kterýsi posluchač si ombudsmanovi stěžoval, že pořad začala kromě Barbory Tachecí uvádět  i Lucie Vopálenská:
Mně se naopak moderace paní Vopálenské líbí daleko víc než moderace paní Tachecí.  O svém názoru na paní Tachecí jsem diskutoval s tehdejším šéfredaktorem Plusu Ondřejem Nováčkem už na schůzi KRAPu v rove 2016 – viz článek na mém blogu:
Do dnes nechápu, proč je paní Tachecí v Českém rozhlase tak protěžována.

Bohuslav Hynek:
Osobnost Plus je "můj" pořad, stejně jako Pro a proti. V premiéře i opakování.

Ivana Tothová:
Je to dobrý pořad. Mám ráda, když jsou moderátoři od sebe odlišitelní a paní Tachecí má svůj styl. Mně se víc líbil styl paní Klusákové. Paní Vopálenská to dělá také dobře. Pro mě tedy vše v pořádku.










Závěrem

Vysvětlení
Jak už bylo řečeno v úvodu, mezi reflektovanými pořady se objevil pořad Alter eko, který během hodnotícího období zanikl a přestal být vysílán. Mezi hodnocenými pořady je i Spirituála, kterou vysílá stanice ČRo Vltava a hodnotiteli se hodila jako ilustrace paralelně podobného vysílaného pořadu na stanici ČRo Plus: Vertikála.
  

Hodnocení stanice obecně – a jiných nereflektovaných pořadů:

Mezi názorovými vyjádřeními členů Klubu se vyskytovala i hodnocení stanice obecně, např:

Jaroslav Sedek: S programy stanice Plus jsem celkem spokojen.

Kateřina Adámková: Pořady se opakují 3-5x za den (porovnala jsem program s programem před 2 lety, pořady se vysílaly max. 2x), ale ve vysílání se denně vysílá tentýž komentář (např. slovo spisovatele, nebo celá reportáž nebo glosa). Témata jsou nyní jiná a pro mne méně zajímavá. Čtení ze sociálních sítí je pro koho? Z toho usuzuji, že nejsem správná kategorie posluchače.

Bohuslav Hynek: Mám velkou radost, že dámské obsazení pořadu Den podle... má stejně vysoké renomé jako mužští analytici, byť jsem si vědom, že ženy mají přes den zpravidla i jiné starosti než studovat elaboráty. Vždy vyberu něco z předešlého dne, co pošlu mailem několika krajanům, svým přátelům, do Ameriky. S ČRo Plus usínám i se probouzím. Ranní vysílání se vším, co nabízí (např. opakování důležitých informací a pořadů z minulého dne, přehled tuzemského a zahraničního tisku, atd.) je bezvadný úvod každého vstávání.

Petr Fráňa: ČR Plus poslouchám každý den při cestě do práce autem mezi 7-8 h. a zase při cestě zpět, mezi 17-19 h.

Ivana Tothová: Jsem pečlivá a vděčná posluchačka stanice Plus a jsem ráda, že jsem se tímto zbavila Radiožurnálu.

  

Podněty
V hodnocení a při diskuzích se několikrát objevil názor na nadbytečné užívání oborových slov (nejčastěji z anglického jazyka), které jsou ne vždy dostatečně neznalým posluchačům vysvětlovány.
Ve vysílání některých pořadů se objevuje propojování moderátora a stálého glosátora s jejich soukromým zaměstnáním (Lupa.cz – David Slížek, Deník N, dříve vydavatelství 067.cz – Petr Koubský). Bylo by vhodnější, pokud by pořad dělali zaměstnanci rozhlasu nebo by alespoň v případě externistů nebyla zmiňována další jejich byznysová aktivita.



Shrnutí
Oproti předchozí vypracované reflexi je škála názorů na hodnocené pořady mnohem pestřejší. V ČRo jsou pořady různorodé, náročné a odpočinkové, kategorií bychom našli jistě více. Pořady však nestojí sami o sobě, jsou za nimi skryti různorodí – nám leckdy neznámí – tvůrci hodní ocenění.



Přání
Věříme, že se nejedná o poslední reflexi vysílaných pořadů z různých stanic ČRo. Rádi bychom i nadále na vlnách ČRo poslouchali kromě reflektovaných i řadu dalších kvalitních pořadů tohoto zaměření. Cílem nás – posluchačů – je kvalitní a myšlenkově bohaté a podnětné vysílání. Snad jsme svým počínáním vzbudili zájem mezi členy i mezi rozhlasovými pracovníky.












Obsah

Úvod – tvůrci reflexe, výběr pořadů a cíl tohoto písemného materiálu          ___ 2
Reflexe vybraných pořadů                                                                              ___ 5

(1) RADIOKNIHA                                                                                        ___ 5
Roman Elner a názory: David Klíma, Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Petr Fráňa, Ivana Tothová
(2) ALTER EKO                                                                                           ___ 7
Jiří Kalibera a názory: Tomáš Němec, Ivana Tothová
(3) PRO A PROTI                                                                                        ___ 9
David Klíma a názory: Jiří Kalibera, Tomáš Němec Ivana Tothová
(4) JAK TO BYLO DOOPRAVDY                                                            __ 10
Jiří Kalibera a názory: Roman Elner, Filip Musil, Tomáš Němec, Ivana Tothová
(5) PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ                                                                 __ 12
Jiří Kalibera a názory: David Klíma Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Ivana Tothová
(6) VERTIKÁLA A SPIRITUÁLA                                                       __ 15
David Klíma a názory: Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Ivana Tothová
(7) ON-LINE PLUS                                                                                __ 17
Filip Musil (7 a), David Klíma (7 b) a názory: Tomáš Němec, Ivana Tothová
(8) OSOBNOST PLUS                                                                              __ 20
Roman Elner a názory: Tomáš Němec, Bohuslav Hynek, Ivana Tothová                                                                                            
Závěrem                                                                                                  __ 23
S názory: Jaroslava Sedka, Kateřiny Adámkové, Bohuslava Hynka, Petra Fráni, Ivany Tothové   




                                                                          
© Klub rozhlasové analytické publicistiky, Praha 2019
Členové „jádra“ Klubu: Kateřina Adámková, Roman Elner, Jiří Kalibera, Filip Musil,
Libor Pátý a koordinátor David Klíma
Klubová sekce na webu ČRo Plus – http://www.rozhlas.cz/plus/klubposluchacu/
Počet evidovaných členů Klubu – 91 osob (květen 2019)

Text neprošel jazykovou korekturou.


[1] Takové hodnocení vzniklo v roce 2016.
[2] Dosavadní přehled Klubem vypracovaných hodnocení vztahujících se převážně k ČRo6 a ČRo Plus na: https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/dokumenty-klubu/.

Žádné komentáře:

Okomentovat