Jádro 13. 2. 2021

Zápis z devadesátého pátého jaderného setkání (13. 2. 2021)

Přítomni: Elner, Kalibera, Klíma, Richterová

Projednali jsme tyto body:

1. Věnovali jsme se možnostem uspořádat celoklubové setkání i v dnešní situaci, kdy je již přibližně rok vládou omezeno osobní setkávání.
 

2. Shodli jsme se na potřebě zmodernizovat naše diskuzní fórum, aby více odpovídalo očekávání uživatelů.
 

3. Shodli jsme se, že budeme na jádro zvát naše členy mající zájem se do činnosti klubu více zapojit.
 

4. Promýšleli jsme cíl(-e) klubu v době omezené možnosti se osobně setkávat s tvůrčími rozhlasovými pracovníky.



Zapsal: David Klíma

Radiokniha zprostředkovala četbou z knihy Tomáše Forró neúprosné zákonitosti války na Donbasu (Roman Elner)

V pořadu Radiokniha odvysílal 9. - 18. 10. ČRo Plus desetidílnou četbu (odkaz) z reportážní knihy "Donbas“, jejímž autorem je slovenský novinář Tomáš Farró (1979) z Denníku N.

Kniha vyšla na Slovensku v roce 2019 pod názvem "Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna“ (odkaz)  a letos v září v českém překladu pod názvem "Donbas. Reportáž z ukrajinského konfliktu“ (odkaz). Válka na východě Ukrajiny na ukrajinsko-ruském pomezí trvá už šestým rokem. V České republice a na Slovensku k tomuto tématu nenajdete mnoho knih, jak shrnuje v obsáhlé recenzi Matěj Sviták (odkaz). Farróova kniha je tematickou vlaštovkou, která ale přináší mrazivou reportážní četbu. ČRo Plus odvysílal četbu hned poté, co se český překlad ocitl na knihkupeckých pultech.

Nemohl bych se živit jako prognostik, před pár lety by mě nenapadlo, že se bude na ukrajinsko-ruských hranicích bojovat. A vidíte, bojuje. Aktuálně jsme přehlceni tématem koronaviru a zprávy o bojích na východě Evropy jsme vytěsnili nebo už ani nevnímáme, konflikt zevšedněl. Z novinových nebo televizních zpráv si o něm ale neuděláte ucelenou představu. Četba z knihy Donbas ji poskytla, v souvislostech.

Co je válka, si ve střední Evropě, kde už se nebojovalo několik desetiletí, dokáže představit málokdo. Forró je pro mě odvážným člověkem hned ve dvojím smyslu: nebál se odjet doprostřed bojů a nebojí se rozbořit Středoevropanovi na první pohled jasný mediálně daný názor „o těch dobrých a zlých v občanské válce mezi Rusy a Ukrajinci.“ Jak autor dokládá, nejde o žádný etnický konflikt. Tahle válka zapadá do kontextu světového (hlavně východoevropsko-kavkazského dění minimálně posledních 30 let). Forró je nám průvodcem nejen válečnou oblastí, ale i svými názory, které změnil, čím více se empaticky nořil do rozhovorů s lidmi na obou válčících stranách. Zprostředkovává nám různé motivy jednotlivců a jejich různé pohledy, četba je prodchnuta desítkami zažitých válečných historek. Rozpoutaný válečný konflikt si žije svým nelítostným životem, bezvýchodností jejich účastníků. Já z četby pochopil, že vlastně každá válka má své zákonitosti a průběh. Do té na Donbase dokonce trapně zasahují čeští politici a občané-žoldáci dychtiví války.

Vzpomínám na dva okamžiky, které mi při poslechu utkvěly v paměti: a/ Rusko si vůbec nepřálo vleklý válečný konflikt na ukrajinské hranici, prostě se to během dění zvrtlo nad rámec přání aktérů. Rusko si nepřálo nový Krym – nestojí o další ukrajinské území k včlenění do Ruska. Luhanská a Doněcká lidová republika jsou na dlouho nebezpečným územím bezvýchodných lidských životů, b/ Farró položí na frontě prodonbaskému bojovníkovi tváří v tvář otázku, proč před časem rozkázal střílet na jednu oblast, když v ní byly jen domy s civilisty ukrytými ve sklepeních. Bojovník se diví, je v šoku, je zděšený, vždyť přece půl dne oblast pozoroval a nezahlédl žádný pohyb civilistů. Farró mu sděluje, že mluvil s několika přeživšími, kteří nepochopili, proč musely být jejich domy zničeny a jejich blízcí usmrceni. Zdrcený bojovník se omlouvá a Farróa prosí, aby přeživším vyřídil jeho upřímně míněnou lítost a prosbu o odpuštění.  

Pokud jste četbu nestihli, přečtěte si knihu. 

Autor: Roman Elner

Archiv Plus připomněl zahraniční zpravodajku Věru Šťovíčkovou-Heroldovou (Roman Elner)

Český rozhlas Plus v pořadu Archiv Plus 23. 10. 2020 připomněl životní osudy zahraniční rozhlasové zpravodajky Věry Šťovíčkové, později provdané Heroldové. Nepatřím mezi pamětníky 60. a 70. let minulého století, přesto její jméno znám. Na pořad mě upozornil Jiří, kolega z jádra Klubu. Pořad jsem si tak poslechl na jeho podnět.
 

O Věře Šťovíčkové-Heroldové se dá dohledat řada informací, i na rozhlasovém webu a v rozhlasovém archivu. Kromě zmíněného pořadu autorky Kláry Kučerové "Zahraniční zpravodajku Čs. rozhlasu nezlomila ani StB. Dva životy Věry Šťovíčkové-Heroldové" (odkaz) z cyklu Archiv Plus před dvěma roky (24. 5. 2018) na ČRo Plus odvysílali v pořadu Portréty Davida Hertla díl "Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď" (odkaz) .
 

O Věře Šťovíčkové jsem toho mnoho nevěděl. Před lety jsem její jméno zaslechl ve dvou souvislostech:
1/ zahraniční africká zpravodajka, která nemohla po srpnu ´68 už dál působit v Rozhlase. Pro mě jsou známější jména „rozhlasáků“ Jiřího Dienstbiera a Jana Petránka, oba se vztahují také k 60. letům. Jak už jsem uvedl, nejsem pamětníkem. Příjmení Šťovíčková-Heroldová mi znělo netradičně a zapamatoval jsem si ho.
2/ podruhé jsem na její jméno narazil v souvislosti s překlady. Rád si občas přečtu cestopisnou knihu nebo knihu od autora z nějakého netradičního státu. V jednom období jsem s oblibou četl knihy afrických autorů, kupříkladu: Meja Mwangi - Rej švábů (román keňského spisovatele, který přeložil Michael Žantovský) (odkaz)  nebo taky Ben Okri - Hladová cesta (tlustý román nigerijského spisovatele, který přeložila právě Věra Heroldová) (odkaz). Afričtí autoři do knih leckdy zahrnovali témata náboženství, šamanství. Mám rád i knihy autorů tzv. magického realismu (odkaz) spisovatele Salmana Rushdieho (odkaz), kde se prolíná realita a fantazie a někdy se to nedá odlišit. A v podobném duchu bývají knihy afrických autorů. Člověk může na svět nahlédnout jiným pohledem a zároveň se dozví něco z historie (třeba kolonialismu). Věra Heroldová si s každým překladem dala práci a poctivě studovala reálie.
 

Určitě má smysl, aby se na vlnách Rozhlasu připomínaly takové inspirativní osobnosti jako ona. Které dokázaly obstát v historicky složitých dobách. Které stály v souladu s vlastním svědomím na správné straně. Které, i když zažívaly strasti a pronásledování a nepřízeň, nezatrpkly a zachovaly si nadhled a úsměv a optimismus. Československý rozhlas před rokem ´89 i třeba v 60. letech byl úplně odlišný od dnešní doby, kdy je všude kolem nás množství dostupných informací, kdy existuje množství soukromých rozhlasových stanic i množství stanic Českého rozhlasu.
 

Nabízí se otázka, jestli ještě dnes tvoří přítomnou podobu Českého rozhlasu osobnosti formátu Věry Heroldové? Osobnosti, které by dokázal vyjmenovat běžný rozhlasový posluchač, osobnosti, které po letech stále zůstanou v paměti posluchačů. Nebo jestli jsou osobnosti a jejich práce přehlušovány vrstvami každodenních posluchači konzumovaných informací, někdy až informačním mediálním smogem? 

Koho vy považujete za osobnosti z řad pracovníků Českého rozhlasu (nejen ze stanice Plus)?

 

Autor. Roman Elner

Souhrnný zápis z devadesátého prvního (17. 10. 2020), devadesátého druhého (14. 11. 2020), devadesátého třetího (12. 12. 2020) a devadesátého čtvrtého (16. 1. 2021) jaderného setkání

 

Přítomni: Elner, Kalibera, Klíma, Svoboda

Tato setkání probíhala v neklidné době těžko předvídatelných dnů příštích (covid 19), i přesto jsme se věnovali myšlence uspořádat celoklubové setkání, jeho náplní, hosty a místem setkání. 

 

Dále jsme si vyměňovali zkušenosti s poslechem Plusu, diskutovali jsme o jednotlivých pořadech, o tom, co se nám na nich líbilo a naopak nelíbilo. To vše zcela konkrétně. 

 

Diskutovali jsme, zda-li komunikační kanály, které využíváme, jsou dostatečně pestré, či naopak příliš roztříštěné a tím pro členy nesrozumitelné. 

 

Upravili jsme též formu setkání jádra, část z nás je přítomna prostřednictvím videokonference. To se nám osvědčilo, proto jsme nabídli účast touto formou i dalším našim členům. 

 

V lednu 2021 jsme do jádra přijali paní Adélu Richterovou.

V pondělí 11. ledna 2021 zemřel spoluzakladatel Klubu rozhlasové analytické publicistiky posluchačsky spojený s Českým rozhlasem Plus (dříve Klubu přátel Šestky posluchačsky spojeném s Českým rozhlasem 6) prof. Libor Pátý. Nekrolog si přečtěte zde (https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/dokumenty-klubu/12-nekrolog-libor-paty)

Zapsal: David Klíma

Nekrolog Libor Pátý

Zemřel Libor Pátý, spoluzakladatel Klubu

V pondělí 11. ledna 2021 zemřel Libor Pátý. Členové Klubu a mnozí další, kteří jej znali osobně nebo i zprostředkovaně, přijali zprávu o úmrtí s velkým zármutkem.

Narodil se 23. července 1929. Prožil dlouhý život ovlivněný dějinnými událostmi, které ho formovaly. Musel se tak potýkat s mnoha životními těžkostmi. Celý život – navzdory nepřízním – byl aktivní a činorodý, rozkročený mezi humanitními a technicko-přírodovědnými tématy. Miloval vážnou hudbu. Spolu s manželkou Ludmilou Eckertovou koncertoval v komorním kvintetu. On hrál na fagot, manželka na flétnu. Libora Pátého zajímala historie a především osudy českých vzdělanostních elit, pronásledovaných krutě ve 20. století. Původně zvažoval studium historie. Jedním z jeho velkých přátel byl historik Josef Petráň (1930-2017), oba je pojil nedobrovolný pobyt v pomocných technických praporech.

Už od středoškolských studií na nymburském gymnáziu měl nálepku „politicky nespolehlivé osoby“. V maturitním ročníku 1948 byl po udání za neopatrný výrok vůči školní bustě J. V. Stalina vyloučen ze všech gymnázií v republice. Maturitu nakonec složitě skládal na jiné škole. Zvolil studium fyziky a matematiky na tehdejší Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studia byl na dva roky povolán do řad pomocných technických praporů, poté mohl sice vysokoškolská studia dokončit, snahu zůstat na katedře jako asistent ale přerušil dozvuk důvodu jeho předmaturitního vyloučení - a tak byl vyhozen z vysoké školy a nucen živit se prací v žárovkárně. Po čase se mohl vrátit na vysokou školu, tentokrát na nedávno vzniklou Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se seznámil i se svou manželkou.  Velkou část života tak spojil Libor Pátý s Univerzitou Karlovou. Na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy se stal zakladatelem oboru fyziky nízkých tlaků. Režim jeho vysokoškolskou vědeckou dráhu znesnadňoval. Libor Pátý nezatrpkl. Byl aktivním a činorodým organizátorem, čestným člověkem ctěným nejen svými žáky. Propojoval své zájmy: kulturu, historii a fyziku. Logickým vyústěním předlistopadových vysokoškolských aktivit byl počátkem roku 1989 Kruh nezávislé inteligence, který Libor Pátý spoluzakládal a snažil se v něm propojit vyučující a další názorově spřízněné osoby z vysokých škol, které tím vykročily z šedé zóny směrem k představitelům disentu. Jako předseda Kruhu nezávislé inteligence spoluzakládal i Občanské fórum a podílel se na dění kolem přelomového roku 1989, stal se mostem mezi studenty a disidenty.

Celoživotní téma vzdělanosti a zájmu o školství před něj předestřelo v klíčových polistopadových měsících úřednicko-politickou kariéru. Stal se náměstkem ministra školství. Počátkem 90. let spolupracoval na transformaci republikového školství, rozvíjel vztahy v této oblasti s blízkým i vzdáleným zahraničím, příkladem je česko-rakouský vědecko-studijní program Aktion. Dopomohl vzniku regionálních vysokých škol. S obavami v pozdějších letech vnímal, že vysoké školství se dostává do vleku finančních kalkulací a podvodů s vysokoškolskými tituly.

I po odchodu do důchodu zůstal od 2. poloviny 90. let stále činorodý. Jako předseda Evropského kulturního klubu až do roku 2008 organizoval v budově Akademie věd na Národní třídě veřejné přednášky s hosty různorodých vědeckých oborů. Jeho zrak a sluch se začal zhoršovat.

Klubová činnost mu byla blízká. S koncem působení v Evropském kulturním  klubu i v pokročilém věku napnul síly a spoluzakládal Klub přátel Šestky, vzniklý na podnět posluchačů kolem stanice Českého rozhlasu 6 navazující na Svobodnou Evropu. Klubu věnoval energii a zájem ve zbývajících letech. Tato kapitola jeho života není řadě lidí tolik známa. Věřil, že stanice i Klub může kolem sebe shromažďovat vzdělané a přemýšlivé posluchače a propojovat je názorově i tematicky, ve prospěch jich samých i ve prospěch celé společnosti. Ctil práci a rozhlasové působení profesora Otakara Matouška (1899-1994). Libor Pátý rozšířil řady svých přátel o rozhlasové pracovníky stanice Český rozhlas Šest, později Plus. Transformace Českého rozhlasu přinesla po roce 2013 změny, kvůli kterým zatím nedošly náměty Libora Pátého plného naplnění. Dokud mu zdravotní situace dovolovala, podílel se na chodu Klubu, který existuje i nadále. Od počátku Klubu byl jeho čelním představitelem, propojoval posluchače a členy Klubu s jednotlivými rozhlasovými pracovníky, poskytoval Klubu zázemí a především podnětné myšlenky, životní zkušenosti a nadhled, s oblibou věcně hovořil i opravdově naslouchal.

V srdcích těch, kteří zesnulého znali, zůstane řada vzpomínek. Klub se vynasnaží i nadále pokračovat v činnosti, pamětliv odkazu Libora Pátého.

Čest jeho památce!   




Autor: Roman Elner (leden 2021)

Termínovka setkání jádra klubu v roce 2021

 Příští setkání jádra (v Praze):

13/2/2021
13/3/2021
17/4/2021
15/5/2021
12/6/2021
11/9/2021
16/10/2021
13/11/2021
11/12/2021


(mohou být aktuálně změněny)