sobota 3. dubna 2021

Nová klubová URL

 Vážená členko, vážený člene,

od této chvíle je přístup na naše internetová působiště snadnější, jak vstávání do zaměstnání. :) 

Adresa klubové webové stránky, kde je v tzv. stromové struktuře vše: www.KLUBPOSLUCHACU.CZ

Nové diskuzní fórum plné dřívějších příspěvků a navíc umožňující sdílení a další moderní žádané prvky: www.KLUBPOSLUCHACU.CZ/FORUM


S novou podobou "klubové adresy" a diskuzního fóra nám pomohla rodina Richterů ze Středních Čech. Mám radost z takové klubové spolupráce. Děkuji! David Klíma


sobota 13. února 2021

Jádro 13. 2. 2021

Zápis z devadesátého pátého jaderného setkání (13. 2. 2021)


Přítomni: Elner, Kalibera, Klíma, Richterová


Projednali jsme tyto body:


1. Věnovali jsme se možnostem uspořádat celoklubové setkání i v dnešní situaci, kdy je již přibližně rok vládou omezeno osobní setkávání.
 

2. Shodli jsme se na potřebě zmodernizovat naše diskuzní fórum, aby více odpovídalo očekávání uživatelů.
 

3. Shodli jsme se, že budeme na jádro zvát naše členy mající zájem se do činnosti klubu více zapojit.
 

4. Promýšleli jsme cíl(-e) klubu v době omezené možnosti se osobně setkávat s tvůrčími rozhlasovými pracovníky.



Zapsal: David Klíma

Radiokniha zprostředkovala četbou z knihy Tomáše Forró neúprosné zákonitosti války na Donbasu (Roman Elner)

V pořadu Radiokniha odvysílal 9. - 18. 10. ČRo Plus desetidílnou četbu (odkaz) z reportážní knihy "Donbas“, jejímž autorem je slovenský novinář Tomáš Farró (1979) z Denníku N.

Kniha vyšla na Slovensku v roce 2019 pod názvem "Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna“ (odkaz)  a letos v září v českém překladu pod názvem "Donbas. Reportáž z ukrajinského konfliktu“ (odkaz). Válka na východě Ukrajiny na ukrajinsko-ruském pomezí trvá už šestým rokem. V České republice a na Slovensku k tomuto tématu nenajdete mnoho knih, jak shrnuje v obsáhlé recenzi Matěj Sviták (odkaz). Farróova kniha je tematickou vlaštovkou, která ale přináší mrazivou reportážní četbu. ČRo Plus odvysílal četbu hned poté, co se český překlad ocitl na knihkupeckých pultech.

Nemohl bych se živit jako prognostik, před pár lety by mě nenapadlo, že se bude na ukrajinsko-ruských hranicích bojovat. A vidíte, bojuje. Aktuálně jsme přehlceni tématem koronaviru a zprávy o bojích na východě Evropy jsme vytěsnili nebo už ani nevnímáme, konflikt zevšedněl. Z novinových nebo televizních zpráv si o něm ale neuděláte ucelenou představu. Četba z knihy Donbas ji poskytla, v souvislostech.

Co je válka, si ve střední Evropě, kde už se nebojovalo několik desetiletí, dokáže představit málokdo. Forró je pro mě odvážným člověkem hned ve dvojím smyslu: nebál se odjet doprostřed bojů a nebojí se rozbořit Středoevropanovi na první pohled jasný mediálně daný názor „o těch dobrých a zlých v občanské válce mezi Rusy a Ukrajinci.“ Jak autor dokládá, nejde o žádný etnický konflikt. Tahle válka zapadá do kontextu světového (hlavně východoevropsko-kavkazského dění minimálně posledních 30 let). Forró je nám průvodcem nejen válečnou oblastí, ale i svými názory, které změnil, čím více se empaticky nořil do rozhovorů s lidmi na obou válčících stranách. Zprostředkovává nám různé motivy jednotlivců a jejich různé pohledy, četba je prodchnuta desítkami zažitých válečných historek. Rozpoutaný válečný konflikt si žije svým nelítostným životem, bezvýchodností jejich účastníků. Já z četby pochopil, že vlastně každá válka má své zákonitosti a průběh. Do té na Donbase dokonce trapně zasahují čeští politici a občané-žoldáci dychtiví války.

Vzpomínám na dva okamžiky, které mi při poslechu utkvěly v paměti: a/ Rusko si vůbec nepřálo vleklý válečný konflikt na ukrajinské hranici, prostě se to během dění zvrtlo nad rámec přání aktérů. Rusko si nepřálo nový Krym – nestojí o další ukrajinské území k včlenění do Ruska. Luhanská a Doněcká lidová republika jsou na dlouho nebezpečným územím bezvýchodných lidských životů, b/ Farró položí na frontě prodonbaskému bojovníkovi tváří v tvář otázku, proč před časem rozkázal střílet na jednu oblast, když v ní byly jen domy s civilisty ukrytými ve sklepeních. Bojovník se diví, je v šoku, je zděšený, vždyť přece půl dne oblast pozoroval a nezahlédl žádný pohyb civilistů. Farró mu sděluje, že mluvil s několika přeživšími, kteří nepochopili, proč musely být jejich domy zničeny a jejich blízcí usmrceni. Zdrcený bojovník se omlouvá a Farróa prosí, aby přeživším vyřídil jeho upřímně míněnou lítost a prosbu o odpuštění.  

Pokud jste četbu nestihli, přečtěte si knihu. 


Autor: Roman Elner

Archiv Plus připomněl zahraniční zpravodajku Věru Šťovíčkovou-Heroldovou (Roman Elner)

Český rozhlas Plus v pořadu Archiv Plus 23. 10. 2020 připomněl životní osudy zahraniční rozhlasové zpravodajky Věry Šťovíčkové, později provdané Heroldové. Nepatřím mezi pamětníky 60. a 70. let minulého století, přesto její jméno znám. Na pořad mě upozornil Jiří, kolega z jádra Klubu. Pořad jsem si tak poslechl na jeho podnět.
 

O Věře Šťovíčkové-Heroldové se dá dohledat řada informací, i na rozhlasovém webu a v rozhlasovém archivu. Kromě zmíněného pořadu autorky Kláry Kučerové "Zahraniční zpravodajku Čs. rozhlasu nezlomila ani StB. Dva životy Věry Šťovíčkové-Heroldové" (odkaz) z cyklu Archiv Plus před dvěma roky (24. 5. 2018) na ČRo Plus odvysílali v pořadu Portréty Davida Hertla díl "Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď" (odkaz) .
 

O Věře Šťovíčkové jsem toho mnoho nevěděl. Před lety jsem její jméno zaslechl ve dvou souvislostech:
1/ zahraniční africká zpravodajka, která nemohla po srpnu ´68 už dál působit v Rozhlase. Pro mě jsou známější jména „rozhlasáků“ Jiřího Dienstbiera a Jana Petránka, oba se vztahují také k 60. letům. Jak už jsem uvedl, nejsem pamětníkem. Příjmení Šťovíčková-Heroldová mi znělo netradičně a zapamatoval jsem si ho.
2/ podruhé jsem na její jméno narazil v souvislosti s překlady. Rád si občas přečtu cestopisnou knihu nebo knihu od autora z nějakého netradičního státu. V jednom období jsem s oblibou četl knihy afrických autorů, kupříkladu: Meja Mwangi - Rej švábů (román keňského spisovatele, který přeložil Michael Žantovský) (odkaz)  nebo taky Ben Okri - Hladová cesta (tlustý román nigerijského spisovatele, který přeložila právě Věra Heroldová) (odkaz). Afričtí autoři do knih leckdy zahrnovali témata náboženství, šamanství. Mám rád i knihy autorů tzv. magického realismu (odkaz) spisovatele Salmana Rushdieho (odkaz), kde se prolíná realita a fantazie a někdy se to nedá odlišit. A v podobném duchu bývají knihy afrických autorů. Člověk může na svět nahlédnout jiným pohledem a zároveň se dozví něco z historie (třeba kolonialismu). Věra Heroldová si s každým překladem dala práci a poctivě studovala reálie.
 

Určitě má smysl, aby se na vlnách Rozhlasu připomínaly takové inspirativní osobnosti jako ona. Které dokázaly obstát v historicky složitých dobách. Které stály v souladu s vlastním svědomím na správné straně. Které, i když zažívaly strasti a pronásledování a nepřízeň, nezatrpkly a zachovaly si nadhled a úsměv a optimismus. Československý rozhlas před rokem ´89 i třeba v 60. letech byl úplně odlišný od dnešní doby, kdy je všude kolem nás množství dostupných informací, kdy existuje množství soukromých rozhlasových stanic i množství stanic Českého rozhlasu.
 

Nabízí se otázka, jestli ještě dnes tvoří přítomnou podobu Českého rozhlasu osobnosti formátu Věry Heroldové? Osobnosti, které by dokázal vyjmenovat běžný rozhlasový posluchač, osobnosti, které po letech stále zůstanou v paměti posluchačů. Nebo jestli jsou osobnosti a jejich práce přehlušovány vrstvami každodenních posluchači konzumovaných informací, někdy až informačním mediálním smogem? 

Koho vy považujete za osobnosti z řad pracovníků Českého rozhlasu (nejen ze stanice Plus)?

 

Autor. Roman Elner

čtvrtek 11. února 2021

Souhrnný zápis z devadesátého prvního (17. 10. 2020), devadesátého druhého (14. 11. 2020), devadesátého třetího (12. 12. 2020) a devadesátého čtvrtého (16. 1. 2021) jaderného setkání

 

Přítomni: Elner, Kalibera, Klíma, Svoboda



Tato setkání probíhala v neklidné době těžko předvídatelných dnů příštích (covid 19), i přesto jsme se věnovali myšlence uspořádat celoklubové setkání, jeho náplní, hosty a místem setkání. 

 

Dále jsme si vyměňovali zkušenosti s poslechem Plusu, diskutovali jsme o jednotlivých pořadech, o tom, co se nám na nich líbilo a naopak nelíbilo. To vše zcela konkrétně. 

 

Diskutovali jsme, zda-li komunikační kanály, které využíváme, jsou dostatečně pestré, či naopak příliš roztříštěné a tím pro členy nesrozumitelné. 

 

Upravili jsme též formu setkání jádra, část z nás je přítomna prostřednictvím videokonference. To se nám osvědčilo, proto jsme nabídli účast touto formou i dalším našim členům. 

 

V lednu 2021 jsme do jádra přijali paní Adélu Richterovou.


V pondělí 11. ledna 2021 zemřel spoluzakladatel Klubu rozhlasové analytické publicistiky posluchačsky spojený s Českým rozhlasem Plus (dříve Klubu přátel Šestky posluchačsky spojeném s Českým rozhlasem 6) prof. Libor Pátý. Nekrolog si přečtěte zde (https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/dokumenty-klubu/12-nekrolog-libor-paty)





Zapsal: David Klíma



Nekrolog Libor Pátý

Zemřel Libor Pátý, spoluzakladatel Klubu


V pondělí 11. ledna 2021 zemřel Libor Pátý. Členové Klubu a mnozí další, kteří jej znali osobně nebo i zprostředkovaně, přijali zprávu o úmrtí s velkým zármutkem.

Narodil se 23. července 1929. Prožil dlouhý život ovlivněný dějinnými událostmi, které ho formovaly. Musel se tak potýkat s mnoha životními těžkostmi. Celý život – navzdory nepřízním – byl aktivní a činorodý, rozkročený mezi humanitními a technicko-přírodovědnými tématy. Miloval vážnou hudbu. Spolu s manželkou Ludmilou Eckertovou koncertoval v komorním kvintetu. On hrál na fagot, manželka na flétnu. Libora Pátého zajímala historie a především osudy českých vzdělanostních elit, pronásledovaných krutě ve 20. století. Původně zvažoval studium historie. Jedním z jeho velkých přátel byl historik Josef Petráň (1930-2017), oba je pojil nedobrovolný pobyt v pomocných technických praporech.

Už od středoškolských studií na nymburském gymnáziu měl nálepku „politicky nespolehlivé osoby“. V maturitním ročníku 1948 byl po udání za neopatrný výrok vůči školní bustě J. V. Stalina vyloučen ze všech gymnázií v republice. Maturitu nakonec složitě skládal na jiné škole. Zvolil studium fyziky a matematiky na tehdejší Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studia byl na dva roky povolán do řad pomocných technických praporů, poté mohl sice vysokoškolská studia dokončit, snahu zůstat na katedře jako asistent ale přerušil dozvuk důvodu jeho předmaturitního vyloučení - a tak byl vyhozen z vysoké školy a nucen živit se prací v žárovkárně. Po čase se mohl vrátit na vysokou školu, tentokrát na nedávno vzniklou Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se seznámil i se svou manželkou.  Velkou část života tak spojil Libor Pátý s Univerzitou Karlovou. Na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy se stal zakladatelem oboru fyziky nízkých tlaků. Režim jeho vysokoškolskou vědeckou dráhu znesnadňoval. Libor Pátý nezatrpkl. Byl aktivním a činorodým organizátorem, čestným člověkem ctěným nejen svými žáky. Propojoval své zájmy: kulturu, historii a fyziku. Logickým vyústěním předlistopadových vysokoškolských aktivit byl počátkem roku 1989 Kruh nezávislé inteligence, který Libor Pátý spoluzakládal a snažil se v něm propojit vyučující a další názorově spřízněné osoby z vysokých škol, které tím vykročily z šedé zóny směrem k představitelům disentu. Jako předseda Kruhu nezávislé inteligence spoluzakládal i Občanské fórum a podílel se na dění kolem přelomového roku 1989, stal se mostem mezi studenty a disidenty.

Celoživotní téma vzdělanosti a zájmu o školství před něj předestřelo v klíčových polistopadových měsících úřednicko-politickou kariéru. Stal se náměstkem ministra školství. Počátkem 90. let spolupracoval na transformaci republikového školství, rozvíjel vztahy v této oblasti s blízkým i vzdáleným zahraničím, příkladem je česko-rakouský vědecko-studijní program Aktion. Dopomohl vzniku regionálních vysokých škol. S obavami v pozdějších letech vnímal, že vysoké školství se dostává do vleku finančních kalkulací a podvodů s vysokoškolskými tituly.

I po odchodu do důchodu zůstal od 2. poloviny 90. let stále činorodý. Jako předseda Evropského kulturního klubu až do roku 2008 organizoval v budově Akademie věd na Národní třídě veřejné přednášky s hosty různorodých vědeckých oborů. Jeho zrak a sluch se začal zhoršovat.

Klubová činnost mu byla blízká. S koncem působení v Evropském kulturním  klubu i v pokročilém věku napnul síly a spoluzakládal Klub přátel Šestky, vzniklý na podnět posluchačů kolem stanice Českého rozhlasu 6 navazující na Svobodnou Evropu. Klubu věnoval energii a zájem ve zbývajících letech. Tato kapitola jeho života není řadě lidí tolik známa. Věřil, že stanice i Klub může kolem sebe shromažďovat vzdělané a přemýšlivé posluchače a propojovat je názorově i tematicky, ve prospěch jich samých i ve prospěch celé společnosti. Ctil práci a rozhlasové působení profesora Otakara Matouška (1899-1994). Libor Pátý rozšířil řady svých přátel o rozhlasové pracovníky stanice Český rozhlas Šest, později Plus. Transformace Českého rozhlasu přinesla po roce 2013 změny, kvůli kterým zatím nedošly náměty Libora Pátého plného naplnění. Dokud mu zdravotní situace dovolovala, podílel se na chodu Klubu, který existuje i nadále. Od počátku Klubu byl jeho čelním představitelem, propojoval posluchače a členy Klubu s jednotlivými rozhlasovými pracovníky, poskytoval Klubu zázemí a především podnětné myšlenky, životní zkušenosti a nadhled, s oblibou věcně hovořil i opravdově naslouchal.

V srdcích těch, kteří zesnulého znali, zůstane řada vzpomínek. Klub se vynasnaží i nadále pokračovat v činnosti, pamětliv odkazu Libora Pátého.

Čest jeho památce!   




Autor: Roman Elner (leden 2021)

úterý 9. února 2021

Termínovka setkání jádra klubu v roce 2021

 Příští setkání jádra (v Praze):

13/2/2021
13/3/2021
17/4/2021
15/5/2021
12/6/2021
11/9/2021
16/10/2021
13/11/2021
11/12/2021


(mohou být aktuálně změněny)

čtvrtek 25. června 2020

Ku-klux-klan na vlnách Plusu (Roman Elner)

Nevím jak vy, ale já sice nepravidelně, ale s oblibou poslouchám pořad Radiokniha. Považuji jej za jeden z nejzdařilejších na stanici Český rozhlas Plus. Protože pořad většinou nestihnu v čase vysílání, využívám možnosti on-line přehrání z webu Plusu, ať už přes iRadio nebo i nově přes aplikaci Můj Rozhlas. V dnešní zrychlené a podněty nabité době k vlastní škodě omezuji četbu papírových knih. Radiokniha je pro mě možností, jak se dostat k zajímavé knize. Někdy na rozhlasových vlnách zazní četba z knihy, kterou jsem sám dříve četl. Mohu si ji tak připomenout. Příkladem budiž lednová četba z knihy Ondřeje Kundry „Putinovi agenti“. Jindy mou pozornost upoutá mně dosud neznámý, ale obsahem hodnotný titul. Stanice Český rozhlas Plus mě tak informativně obohatí. 

Jedna z posledních knih, jejíž 10dílnou četbu jsem se zájmem v únoru stihl poslouchat i díky prodloužení možnosti poslechu na 14 dní od odvysílání, byla reportážní kniha „Ku-klux-klan. Tady bydlí láska“ od polské spisovatelky Katarzyny Surmiak-Domańské (nar. 1967). Poutavá četba byla plná historických faktů, souvislostí i reportážních vhledů do dějin a současnosti amerického Ku-klux-klanu.

Autoři četby: Kristýna Kodrlová, Alena Blažejovská a Lukáš Kopecký, i Barbora Goldmannová, která výňatky z knihy načetla, odvedli výbornou práci.

300stránková kniha „Ku-klux-klan. Tady bydlí láska“ vyšla v edici Prokletí reportéři nakladatelství Absynt v roce 2017. Z uvedené edice jsem četl nedávno knihu výrazné postavy polské reportážní literatury 20. století Ryszarda Kapuścińského (1932-2007) „Impérium“, která pojednává o Sovětském svazu převážně v čase 80. a 90. let v době rozpadu. Vyšla v roce 2018 a má 328 stran. Mohu ji doporučit k četbě Českému rozhlasu i čtenářům.

Posloucháte i vy četbu a pořad Radiokniha? A jak jej nebo vybrané premiérované tituly hodnotíte? 


Autor: Roman Elner

Jádro 20. 6. 2020


Zápis z devadesátého jaderného setkání – virtuálního (20. 6. 2020)

Přítomni: Kalibera, Klíma


Setkání proběhlo virtuálně a projednali jsme tyto body:


1. Přijali jsme informaci o vývoji počtu členů klubu.

2. Shodli jsme se v potřebě pokračovat v celoklubových setkáních a s ohledem na situaci v naší i světové společnosti v první polovině roku 2020 předpokládáme takové setkání opět uskutečnit na podzim roku 2020.

3. Návštěvu Libora Pátého jsme také přesunuli na podzim.

4. Dali jsme si úkol poznat portál www.mujrozhlas.cz a aplikace ČRo (např. iRozhlas, iRadio, aplikace jednotlivých stanic, Radiotéka, Mujrozhlas, a další).

5. Stanovili jsme si termíny setkání jádra pro podzim a zimu.

6. Přečetli jsme si klubovou korespondenci e-mailovou, na diskuzím fóru i formou hlasových záznamů na našem telefonním záznamníku.




Zapsal: David Klíma

neděle 9. února 2020

Jádro 11. 1. 2020

Zápis z osmdesátého devátého jaderného setkání (11. 1. 2020)


Přítomni: Elner, Kalibera, Klíma, Svoboda


Projednali jsme tyto body:

1. Pokračovali jsme v debatě o těžkostech nočního vysílání Plusu. Toto téma neopouštíme.

2. Zahájili jsme přípravu celoklubového setkání. V této souvislosti oslovujeme členskou základnu s prosbou o vyjádření se k návrhům, které jsou uvedeny na našem diskuzím fóru: http://krap.forumczech.com/t21-navrh-na-hosty-pristiho-setkani-lubomir-svoboda-17-1-2020-2245-hod
Za celé jádro děkuji za vaši účast v diskuzi. Reagovat lze nejsnadněji pomocí tlačítka POSTREPLY.

3. Na závěr jsme se věnovali organizačně technickým souvislostem vnitřního chodu jádra.



Zapsal: David Klíma

sobota 28. prosince 2019

Jádro 7. 12. 2019

Zápis z osmdesátého osmého jaderného setkání (7. 12. 2019)

Přítomni: Čermák, Elner, Kalibera, Klíma, Svoboda



Projednali jsme tyto body:


1. Zahájili jsme intenzivní práci na dopsání klubové historie, která zatím končí rokem 2014, kdy se Klub přátel Šestky (KPŠ / KP6) přejmenoval na Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP). V této činnosti budeme pokračovat až do jeho konce.

2. Přijali jsme podnět naší členky paní Richterové. Ještě před našim zapojením se s cílem podat pomocnou ruku člence, byl předmět / obsah tohoto podnětu vyřešen.

3. Shodli jsme se na potřebě vnitřní kontroly textů, které píšeme za klub jako celek, s cílem jejich větší čtivosti. Texty, které píšeme jako ryze autorské, zůstávají bez této vnitřní jaderné kontroly.

4. Byli jsme seznámeni a bylo nám nabídnuto k poznání a k porovnání vysílání stanice ČRo Dvojka (dříve ČRo 2 – Praha) v sobotním dopoledni mezi 9. a 12. hodinou (tedy po Meteoru pořady Rychlá dvojka, Mám rád a Tobogan) versus vysílání stanice Plus jako celku. Smyslem tohoto porovnání je uvědomit si rozdílnost obou těchto stanic a jejich pořadů, pod jednou střechou Českého rozhlasu, v přístupu k moderním společensko-politickým trendům.

5. Byli jsme seznámeni s problémy v toku pořadů v nočním vysílání stanice Plus. Pro rozsáhlost tohoto tématu a jeho vážnost, která de facto znemožňuje kvalitní soustředěný poslech v noci, jsme se shodli na potřebě věnovat se nočnímu vysílání Plusu podrobněji na našich dalších setkáních.

6. Byli jsme seznámeni s novým programem „MUJROZHLAS“ i s jeho webovou podobou. Protože se jedná vlastně o uskutečnění dávno vymyšleného systému „Rádia na přání“, jehož propagační materiály jsme obdrželi na celoklubovém setkání před mnoha lety, budeme se možnostem webové stránky https://www.mujrozhlas.cz/ i jeho verzi jako programu pro mobilní telefony https://www.mujrozhlas.cz/aplikace na našich dalších setkáních věnovat.

7. Stanovili jsme si termíny jader pro první pololetí roku 2020:
11/1/2020, 15/2/2020, 21/3/2020, 18/4/2020, 16/5/2020, 20/6/2020


Zapsal: David Klíma

Příští setkání jádra (v Praze)

11/1/2020
15/2/2020
21/3/2020
18/4/2020
16/5/2020
20/6/2020

(mohou být aktuálně změněny)

neděle 1. prosince 2019

Jádro 23. 11. 2019

Zápis z osmdesátého sedmého jaderného setkání (23. 11. 2019)

Přítomni: Elner, Kalibera, Klíma
Hosté: Čermák, Němec, Svoboda


Toto jádro bylo celé věnováno diskuzi o klubu a o smyslu a možnostech jeho další existence.

Rádi jsme přivítali na jádru našeho dlouholetého sympatizanta pana Tomáše Němce, který pozitivně přispěl k debatě.

V říjnu jsme v našich klubových řadách přivítali tři nové členy a z toho dva přišli na naše listopadové jádro: pánové Jiří Čermák a Lubomír Svoboda. S nimi jsme podrobně hovořili o jejich možném intenzivním zapojení se do činnosti klubu, až jsme se nakonec dohodli na jejich vstupu do jádra.

V této části zaznělo hned několik podnětů, které by mohly být tématem příštích celoklubových setkání:
-    tok pořadů v nočním vysílání (utínání, překrývání) – znatelný rozdíl oproti dennímu vysílání
-    i když jsem posluchač Plusu, nemusí to nutně znamenat, že se mi musí vše líbit a mohu mít na mnoho témat i jiný názor, o kterém mohu diskutovat, ale proč nebýt více klubem přátel Plusu?


V další části setkání jádra jsme se věnovali diskuzi o vysílání Plusu a jednotlivým pořadům, které posloucháme. Zazněla poznámka, že naše internetová prezentace je natolik široká a na tolika různých místech, že může být až nepřehledná. Přijali jsme skutečnost, že článek shrnující dvě celoklubová setkání, děkující za zájem tvůrčích pracovníků rozhlasu o naše reflexe a přání do budoucna opřené o naše společné minulé práce podporující kvalitní rozhlasovou novinařinu a naše přátelství, nebyl zveřejněn v klubové sekci Plusu.





Zapsal: David Klíma

Cena Jiřího Ješe za rozhlasový komentář (Roman Elner)

Pamatujete na nadčasové páteční komentáře Jiřího Ješe (1926-2011) zaznívající na konci pořadu Názory a argumenty tehdejší stanice Český rozhlas 6? Moudré komentáře a glosy, originální jako ty nedávno zesnulého Jiřího Stránského (1931-2019) vysílané na stanici Český rozhlas Plus. V úctě k dílu i životu Jiřího Ješe uděluje každoročně neformální Kruh přátel Jiřího Ješe Cenu Jiřího Ješe (především za rozhlasový komentář). Laureáty se v minulosti u příležitosti Ješova data narození 19. 6. stali Lída Rakušanová (2012), Petr Příhoda (2013), Jan Macháček (2014), Petr Holub (2015), Alexandr Mitrofanov (2016), Jiří Berounský (2017), Jefim Fištejn (2018) – a letos Kristina Vlachová. Nenechme se mýlit, jde sice především o režisérku a autorku televizních dokumentů, ale k rozhlasu má více než blízko, byla spolupracovnicí rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Duší i organizátorem Kruhu a Ceny je mimo jiné rozhlasový komentátor Radko Kubičko, na jehož facebooku lze najít informace o laureátech.

Při aktualizaci historie Českého rozhlasu, třeba v nějaké tištěné nebo elektronické publikaci ke 100. výročí československého a českého vysílání v roce 2023, by Jiří Ješ, Kruh přátel i Cena měli být zmíněni.

Jakou ambici mají současní komentátoři Českého rozhlasu, především na stanici Český rozhlas Plus? Zasáhnout názorově co nejvíce posluchačů? Vybudit polemiku? Odvést jen poctivý pracovní výkon? Získat zmíněnou Cenu či inspirovat se Ješem by mohlo být výzvou pro mladší i starší komentátory veřejnoprávního Českého rozhlasu. Víc než o kvantitu by mělo podle mě jít v komentářích o kvalitu a hloubku. I náročný posluchač přeci zaslouží rozhlasovou „krmi“. Máte nějakého „favorita“, kterému by Cena mohla být udělena?

Doba je samozřejmě zrychlená, vše se zkracuje, čas předlistopadových 10minutových komentářů na stanici Svobodná Evropa je pryč, v tom nejsem nostalgikem a vzhledem k věku ani pamětníkem, ale zodpovědní pracovníci Rozhlasu by měli být realisté, na ploše přibližně 3 minut hlubší komentář nevykouzlí snad ani David Copperfield (viz pořad Názory a argumenty), místo o hlubokou orbu půjde spíš o podmítku. Přitom by bylo ideální, kdyby v úvodu komentáře vždy zazněla krátce fakta, která jsou komentována.

Jsou současní zvláště mladší komentátoři samouky nebo mají dávné či současné vzory? A kdo jimi je? Je rozhlasový komentář spíše řemeslným útvarem nebo spíše uměním? Pro inspiraci – k poslechu i četbě (protože vyšly i v knižní podobě – a to hned ve třech svazcích) – Ješovy komentáře vřele doporučuji.

(rozšířená verze čtenářského ohlasu, která byla otištěna v Týdeníku Rozhlas)
Roman Elner

Ohlédnutí za setkáním posluchačů pořadu Vertikála 12. 10. 2019

Milí příznivci naší oblíbené stanice Český rozhlas Plus,
bylo to opět v sobotu od 14 hodin, kdy jsme se v komorním počtu sešli v reprezentačním prostoru Českého rozhlasu zvaného „Galerie Vinohradská 12“ právě na tradiční ulici Vinohradské, v centru našeho hlavního města Prahy, na dalším našem klubovém setkání, které je vždy vyhledávaným prostorem k diskuzi s tvůrčími rozhlasovými pracovníky a příležitostně i s vedením stanice či rozhlasu jako celku o odvysílaném, ale též o plánech do budoucna. Seznámit se v exkluzivním předstihu o budoucích projektech, to je jeden z benefitů pravidelných setkání klubu v Galerii Vinohradská 12. Ač tato klubová setkání probíhají zcela v naši klubové režii, o to více nás těší trvající zájem rozhlasových pracovníků o tato naše setkávání se a jejich hojná účast a především otevřenost.

Ve vysílání často slýcháme o zadaném průzkumu popisujícím naši společnost. Ano, byli jsme i o tomto konceptu informováni předem a bylo nám vysvětleno, proč se tak bude dít, co je cílem a proč bude výsledek prezentován způsobem denně postřehnutelným ve vysílání. Kdy a kde se tak stalo? Na klubovém setkání v Galerii Vinohradská 12 s šéfredaktorem Plusu panem Šabatou v sobotu 15. června 2019. Velmi si ceníme přístupu pana šéfredaktora a času, který nám věnoval nejen při vlastní prezentaci, ale především v následné několikahodinové společné diskuzi.

Ono rozdělení není jen obecně slyšitelné z vysílání Plusu, je skutečné a stalo se proto jedním z důležitých argumentů vysvětlujících obsah pořadu Vertikála. A opět se tak událo na klubovém setkání v Galerii Vinohradská 12, tentokrát v sobotu 12. října 2019, s tvůrci pořadu paní Evou Hůlkovou a panem Adamem Šindelářem, kteří nám zcela otevřeně odpovídali na naše otázky a názory na tento důležitý pořad o formách vnímání náboženských směrů dneška. Vysvětlili nám, proč Vertikála vypadá právě tak, jak ji můžeme pravidelně každou neděli slýchat.

Tato celoklubová setkání jsou první a hlavní aktivitou Klubu rozhlasové analytické publicistiky. Jako druhý cíl si můžeme společně pojmenovat již více jak deset let trvající práci na kolektivní reflexi vysílání jednotlivých pořadů i stanice jako celku. To vše vždy s ohledem na základní myšlenku charakterizující většinu nás v klubu: „volné společenství existující od roku 2008 a sdružující posluchače a přátele kvalitních současných a budoucích analyticko-publicistických pořadů a rozhlasové novinařiny, která má kořeny v Českém rozhlase 6 navazujícím na vysílání Rádia Svobodná Evropa“. Ano, může se to na první pohled jevit již jako překonaná sentimentalita, ve skutečnosti však Rádio Svobodná Evropa je v mnoha našich členech stále nejenom vzpomínkou, ale též metou. Metou, ke které by si řada z nás přála, aby náš Plus nejen směřoval, ale též ji minimálně dosáhl. I proto existuje klub, i proto se stále snažíme být spolu. Spolu posluchači a tvůrci pořadů. Věříme totiž, že posluchač bez tvůrce, stejně tak tvůrce bez posluchače, budou-li žít samostatně, jsou takto zbyteční.  Sama již zmíněná minulost nám může být inspirací a budoucnost je na nás. Samozřejmě plně akceptujeme i ty smýšlející opačně a o naše setkávání se trvale jevící nezájem. Otevřenost, se kterou k nám posluchačům přistupují ti tvůrčí pracovnici ochotní se s námi v Galerii setkávat, nás naplňuje i nadále nadějí.

Ještě v docela nedávné době byli členové klubu pravidelnými účastníky různých diskuzních pořadů, příspěvek člena klubu zazněl též v pořadu Názory a argumenty ještě před založením stanice Plus (stalo se tak 4. srpna 2012). Poté společné setkávání se i na rozhlasových vlnách, které jsme pěstovali mnoho let u příležitosti Vánoc a příchodu nového roku, ustoupilo a s odstupem času můžeme spolehlivě vnímat tuto změnu jako jen málo podporující příznivce Plusu ke společné práci nejen na podpoře této ojedinělé stanice, ale i Českého rozhlasu jako celku, což lze v dnešní době bohaté na diskuzi o významu médií veřejné služby a významu zpravodajství i publicistiky podporující moderní společenské trendy, považovat za vítané k novému promyšlení.

Klub rozhlasové analytické publicistiky je nejen, a dovolte mi nás takto nazvat, „funklubem“ Českého rozhlasu Plus, ale též přítelem a podporovatelem tvůrčích pracovníků a jejich těžké a náročné práce. Současně jsme názorově pestří a naše členská základna je bez nadsázky složena že všech společenských vrstev a tedy i voličů zcela všech myslitelných politických stran i hnutí. A to nás v žádném případě neoslabuje, ba právě naopak, tato názorová pestrost nám dovoluje nevést polemiku souhlasících, ale skutečnou diskuzi.

Milí čtenáři webu Českého rozhlasu Plus,
dočítáte řádky popisující Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP), jeho cíle, činnost i přání. Nás aktivních je hrstka, formálně celkem zhruba stovka. Mezi námi je mnoho z nás, kteří máme na srdci hodně co říci k jednotlivým pořadům i směřování stanice jako celku. Každý měsíc se schází úzká skupinka členů a připravuje velké setkání v Galerii Vinohradská 12, diskutuje o Plusu i o všem, co souvisí s životem dnešních dnů v médiích i v naší společnosti. Vítáme i další z nás posluchačů majících zájem na účasti na vývoji klubu. Věříme, že my posluchači a Plus budeme i nadále patřit k sobě. Přesvědčit se o tom můžeme vzájemně před letními prázdninami v roce 2020, kdy se, věříme, opět znovu sejdeme v Galerii Vinohradská 12.

David Klíma
koordinátor klubu

*************************************************************
Tento text nebyl zveřejněn v klubové sekci Plusu (https://plus.rozhlas.cz/klub-posluchacu-7206152).

středa 20. listopadu 2019

Vertikála nevyužila čas k omluvě Turkům a mohla i měla


Dobrý den,
jsem městský liberál a demokrat a v sobotu jsem byl na Letné! Oceňuji Plusku, že podporuje naše správné názory! Jedna věc mě ale zamrzela a protože sleduji Váš klub, tak Vám to napíši, aby jste to mohli promyslet, protože jsem pravidelný posluchač i pořadu Vertikála a Vy jste se tomuto pořadu věnovali právě minule.
Já si totiž myslím, že pořad Vertikála by se měl negativně vymezit vůči roku 1683 a jej připomenout jako boj, který z dnešního pohledu by nemohl být akceptován pro jeho nekorektnost!! Chceme-li prosazovat i v pořadu Vertikála naše Evropské hodnoty, a to snad chceme, neměli by jsme zapomenout na tento rok, kdy jsme vyhnali z vlastně našeho území ty, kteří nám mohli nabídnout své pohledy na svět, společnost i na nás samotné … místo toho jsme je surově vojensky vyhnali a části jejich majetku jsme se zmocnili jako tzv. válečné kořisti. Je ostuda, že jste se v pořadu Vertikála neomluvili  Turkům, ale také dnešním Slovákům, kteří stáli na straně, jež nás již  tehdy mohla kulturně i morálně obohatit,  za jejich tehdejší surové vyhnání a podpořit tak přijetí Turecka do Evropské unie.
Měsíc září, který je již dávno za námi, k tomu mohl být důvodem, ale nebyl!!!
Děkuji za Vaši reakci a odpověď!
Posluchač Karel z Liberce